Neonové srdce, jehož autorem byl sochař Jiří David, se na Pražském hradě rozsvítilo v roce 2002 při příležitosti končícího prezidentského mandátu Václava Havla. Pamětníci si možná ještě pamatují, pro ostatní připomeňme, že neonové srdce mělo být symbolem pozitivní komunikace, porozumění, mělo pomáhat k šíření pozitivních nálad a upozorňovat na přítomnost zla a ideologických klišé ve společnosti (více o neonovém srdci čtěte zde).
Kamil Švec Působí na Katedře politologie FSV UK v Praze. Odborně se zaměřuje na formování vlád a koaliční vyjednávání. Zabývá se zejména českou politikou a politikou na úrovni krajů a obcí. |
Byla to doba, kdy prezidentský úřad i jeho představitel Havel byli v zahraničí přijímáni s úctou a respektem. Proto také neonové srdce bylo obdivováno spíš zahraničními návštěvníky, domácím se nezamlouvalo, kritizovali jej a přirovnávali k vykřičenému domu. To však ještě Češi nevěděli, co je čeká v budoucnosti.
O třináct let později nad Hradem vlají rudé trenýrky odkazující se k hlavě státu Miloši Zemanovi. Od neonového srdce jsme se posunuli dál. Vykřičený dům již nepřipomíná neon, ale úroveň chování samotného prezidenta, jenž svůj mandát započal uctěním korunovačních klenotů pod vlivem dodnes neuspokojivě vysvětlené jisté virózy (více najdete tady) a který se nezdráhá ve veřejnoprávním rozhlasu mluvit tak, jak si ani bordelmamá nedovolí (více o vulgaritách Zemana v Rozhlase zde).
Oddaným sekundantem je mu jeho mluvčí Jiří Ovčáček, který je znám především mírou svých nevědomostí historie a pasováním se do role odborníka na historii. Poté, co se ukázalo, že ve svých třiceti šesti letech teprve zjišťuje, jaký je kontext druhé světové války, začal bez znalosti obsahu používat slovo „fašismus“, respektive fašizace, které neopomene zdůraznit snad při žádném vystoupení.
Pražská kavárna se fašizuje. Už se neštítí zneuctění státních symbolů a Hradu českých králů, československých a českých prezidentů.
Zase ta kavárna?
Věšet obří trenýrky na stožár místo standarty jistě není v pořádku. Ale je opravdu na vině pražská fašizující se lumpenkavárna?
Zeptejme se jinak. Opravdu se česká veřejnost tak proměnila, že provokativní umělci mají potřebu vyvěšovat trenýrky na Hradě? Nebo je proměna společnosti pouze odrazem toho, jak se chová a prezentuje prezident? Vždyť právě prezident sliboval, že společnost hodlá stmelovat.
Měl by si přiznat, že to neumí a nedělá to. Společnost je stále více rozdělená. Prezident toho využívá a snaží se být také provokativní. Cyklus vzájemných akcí a reakcí nabírá na obrátkách, veřejnost či právě umělci nenechají žádný prezidentův přešlap bez odezvy.
Po červených kartách a vztyčeném prostředníku plujícím po Vltavě, jenž směřoval k Hradu, bylo sídlo dobyto a prezident byl zesměšněn trenýrkami.
Hrad v trenýrkách
Akce skupiny Ztohoven poukázala na jeden důležitý fakt. Stojí-li totiž někdo na veřejnosti pouze ve spodním prádle, muži například v trenýrkách, nebývá to zpravidla pro stojícího příliš příjemné. Ukazuje se, že je odzbrojen, případně vystaven posměškům, především je však odkryt a mnoho toho může vyjít najevo. O víkendu byl do podobné situace vystaven Hrad.
Vyšlo totiž zřetelně a jasně najevo, že bezpečnostní aparát Hradu je zcela nepoužitelný a že Hradní stráž za svoji povinnost pokládá pouze předvádění se před turisty v barevných uniformách při pravidelném střídání stráží. To, že by měla chránit i Hrad a prezidenta, jejímu velení nějak uniklo. A zde je potřeba jasně říci, že to je ten nejzásadnější problém, který byl díky falešným kominíkům odhalen.
Ať už bude rétorika proti vniknuvším na Hradní střechy jakkoliv odsuzující, je třeba, aby si mluvčí uvědomili, že Hrad byl až do té doby zcela nechráněný, téměř jako v trenýrkách. Za toto upozornění by měla být hlava státu už díky své bezpečnosti ráda. Třeba poruší i další ze svých inauguračních slibů a umělce, jimž hrozí tresty, nakonec omilostní.
20. září 2015 |
