Když se sníh usadil, šest lidí chybělo. "Okamžitě jsme je začali hledat. Naštěstí všichni věděli, co dělat. Na paniku nebyl čas," vzpomíná na nedělní odpoledne instruktor Petr Novotný. Ještě tři hodiny před túrou společně nacvičovali, jak se zachovat při uvolnění laviny. "Cvičili jsme to i večer předtím. Na podobné lyžařsky náročné zájezdy jezdíme pravidelně. Víme, jak je to důležité," říká další ze čtyř instruktorů-průvodců Petr Jindrák. A tak se všichni, jakkoliv otřesení, okamžitě pustili do hledání. Rychle, rychle, říkal si každý. Postupovat se však muselo pomaleji, systematicky v rojnicích. "Strašně nám pomohly záchranné lavinové přístroje. V podstatě je to strojek, který při zasypání pípá. Ten, kdo hledá, si strojek přepne na frekvenci, kde je zvuk slyšet. První čtyři lidi jsme našli do osmi minut," tvrdí Novotný. Z hloubky téměř jednoho metru se je podařilo vyprostit pomocí lopatek rekordně rychle. Ti čtyři měli veliké štěstí. Vyvázli bez zranění. Prokřehlí, vyděšení, ale v pořádku. "Zasáhl je totiž jen bok laviny. Navíc byli v pohybu, takže náraz nebyl tak prudký. Okamžitě jsme je zabalili teplých fólií, dali jim napít. A hledalo se dál," popisuje postup záchranářů další instruktor Michal Bulička. Bohužel. Zbylí dva lyžaři, nejvýše na svahu a tedy i nejdále od pomoci, už nejevili známky života. Pod sněhem zůstali čtvrt hodiny až dvacet minut. "Snažili jsme se o resuscitaci, pomáhal i medik, který byl s námi, ale marně. Pravděpodobně se udusili už v prvních okamžicích, asi vdechli zvířený sníh. Navíc ve chvíli, kdy se lavina uvolnila, stáli na místě. Zásah byl tedy prudký a čelní," říká smutně Bulička.
Kupodivu ani v okamžiku, kdy bylo jasné, že jsou mrtví, nevypukla mezi lidmi panika. Instruktoři rychle zvažovali, co dál. Jednoznačné a rozhodné pokyny byly přesně to, co lidé potřebovali slyšet a co i je udržovalo v rovnováze. Počasí se však horšilo minutu od minuty. "Museli jsme se spustit do údolí. Čtyři vyproštění na tom nebyli tak zle, aby nemohli jít sami. Nebylo možné vzít ta dvě těla s sebou, ohrozili bychom všechny," vypráví Petr Hlubuček, další z vůdců.
Teprve v chatě se emoce trochu uvolnily, nepřišel však žádný hysterický pláč či výčitky.
"Parťák jednoho z mrtvých na tom byl ale hodně zle. Ten druhý s námi jel sólo, možná proto se nám celá výprava nesesypala," soudí Novotný. Poměrně v klidu podle něj zůstali i ti, kteří ještě před pár hodinami leželi pod sněhem. "V podstatě byli v pohodě. Pořád říkali, jak perfektně to všichni okolo zvládli, jak rychle jsme je vytáhli." Druhý den po té hrůze strávili všichni čekáním na verdikt rumunské horské služby. Ta však pro silný vítr, mlhu a sníh vyloučila možnost se pro těla vrátit. V úterý se tedy zájezd vrátil smutně domů. Ani ve středu ještě nebylo možno vyproštěná těla transportovat z místa neštěstí do republiky. "Hned jak to bude možné, vrátíme se do Rumunska a budeme spolupracovat při repatriaci těl," podotkl Novotný.
On i jeho kolegové se však od neděle souží myšlenkou: nemohli jsme udělat víc, nemohli jsme víc pomoci, neměli jsme to předvídat? Téměř s určitostí nikoli - místní rumunská horská služba totiž na neděli předpověděla, že lavinové nebezpečí nehrozí. Na hřebenech nebylo víc než metr sněhu, což je v této době běžný stav.
 Petr Hlubuček, Michal Bulička, Petr Novotný a Petr Jindrák (zleva): vůdci zájezdu do rumunského pohoří Tarcu, kteří vysvobodily ze zajetí laviny čtyři turisty. |
