Kritik, který by chtěl použít stejnou rétoriku, by musel říci: "To jsou nacistická slova, pane ministře." Byl by patrně blíž pravdě než Pecina.
Ten se uřekl tak, že by úvaha o demisi byla na místě. Pokud by to v případě letní vlády vůbec stálo za to.
Předhůzky o fašismu a nacismu se v naší politice používají dokonce častěji než vejce. Jeden nesmí říci "es kommt der Tag", druhý zase málo zatracoval Hitlera. Jako by politici často nesemleli živé mrtvé – vždyť ústa jsou jejich výrobním nástrojem. A dokážou jimi třísnit protivníky účinněji než facebookoví demonstranti Paroubka, Tvrdíka a Sobotku.
Když však úřednický letní překlenovací Pecina označí za nacisty mládež, která už skládá vejce, je to na pováženou. Buď je pan ministr zcela neznalý své věci, nebo líže polobotky sociální demokracii. Pecina je však znám jako schopný úředník, takže pravděpodobnější je druhá možnost.
V takovém případě jsou jeho motivace průzračné. Netouží se vrátit do antimonopolního křesla, chce dělat politickou kariéru. A čte si v průzkumech. Sází na to, že sociální demokraté drtivě zvítězí. Odborníků nemají právě nazbyt, skočí po jeho službách. To, jak se hrdě postavil na jejich obranu, půjde do krámu.
Možná se zapomene na to, že pozdě. Mítink u pražského Anděla policisté na rozdíl od Paroubka nezvládli. Vůdce sociální demokracie pochopil, že už není dobře uhýbat, a rozvášněným vejcovrhům čelil mužně. Policisté, kdyby byli co k čemu, utvořili by živý štít žlutým střelám.
Nemuseli demonstranty bít ani rozhánět, stačilo na ochranu Paroubka a spol. zvednout plexisklové štíty, kterými se jindy tak rádi chlubí. Pecina neuchránil Paroubka činem, chrání ho tedy alespoň ústy a čeká od toho zisk.
Možná má i jiné motivace. Možná se zatím na ministerstvu nezorientoval a myslí si, že ministr vnitra je především osoba, která by měla být hodně vidět v novinách.
Nepromyšleným, či promyšleným výrokem však zpochybnil důvěryhodnost úřednické vlády ještě předtím, než dostala důvěru.
Příliš brzy se ukázaly hned dvě slabiny, které z Fischerova kabinetu mohou učinit podivuhodný úkaz: maňásky, kteří hrají truchlohru.
Slabina první – nepolitický kabinet je až příliš politický. Je založen na nouzové dohodě ODS a ČSSD. Ty se navíc dohodly jen z děsu před vrtošivými rozmary Václava Klause. Přes hlavy Fischera a jeho ministrů létají ostré střely, žádná vejce.
Členové vlády jsou samozřejmě v pokušení přidat se na modrou, či oranžovou stranu. Kyne z toho solidní zisk a naděje na obchody do budoucna, a to i když bude jeho strana poražena. Ostatně nestranná služba, byť by o ní někdo stál, je v tomto prostředí takřka nemožná.
Druhým svodem je, že ministři, vesměs osvědčení experti, budou příliš horliví. Stanou se z nich Pinocchiové – oživlé loutky. Tedy spíše loutky, které si myslí, že jsou lidmi. Začnou ve svém resortu dělat pořádek a tvořit. Ne že by k tomu někteří neměli schopnosti. Jednak to od nich nikdo nechce, jednak za tu krátkou dobu, co budou sedět ve svých křeslech, se sotva stihnou s úřadem seznámit.
Martin Pecina by se měl za svá slova omluvit. Zejména tehdy, pokud mu záleží na pověsti úřednické vlády. Měla vnést do neurotického světa české politiky serióznost a klid. Jenže proti Pecinovi jsou nejspíš i ti nejneurotičtější politikové rozumní kliďasové.
