Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Řekl bych, že skutečně máme důvod k velmi opatrnému optimismu, vypadá to opravdu, že čísla jdou dolů,“ řekl v Rozstřelu Konvalinka. „Co zatím bohužel nejde dolů, to jsou počty obětí. Více než tři týdny umírá přes 100 lidí denně. To je deprimující statistika.“
Pozitivní je podle prorektora UK i to, že klesá počet lidí, kteří jsou na jednotkách intenzivní péče a snižuje se zahlcení nemocnic. „Čili to je důvod k předvánočnímu optimismu. Ale svátky představují riziko.“
Koronavirus
Sledovat další díly na iDNES.tvRiziko během Vánoc
„Velké nebezpečí představuje to, že se během Vánoc setkají lidé, kteří se normálně nesetkávají, což je vždycky epidemický problém,“ míní profesor Konvalinka. „Hlavně se setkávají různé generace, a pokud starší lidé nebudou před setkáním očkovaní nebo neprodělali covid, hrozí riziko infekce.“
A pak je tu jedna velká neznámá: varianta omikron. Podle Jana Konvalinky o této variantě covidu-19 zatím nemáme dostatečné množství informací. „Každopádně víme, že v Jihoafrické republice už je to naprosto převažující varianta, která svou přítomnost v populaci zdvojnásobila každé dva až tři dny, což je neuvěřitelná rychlost.“
Totéž se teď podle prorektora děje ve Velké Británii. „Například v Londýně už omikron představuje v tuto chvíli 40 procent všech nově identifikovaných případů covidu a předpokládá se, že do konce měsíce bude v Británii naprosto převažující variantou. A stejná situace nastává i v Dánsku“
Do konce ledna omikron v ČR převáží
Jan Konvalinka předpokládá, že do konce ledna bude omikron naprostou převažující variantou také v České republice, kde už laboratoře odhalily hned několik případů na Liberecku nebo jižní Moravě.
V tuto chvíli si však experti nejsou jistí, jak se tato varianta z jihu Afriky bude ve skutečnosti chovat: zda stejně jako ty předchozí zahltí nemocnice a jednotky intenzivní péče, nebo bude mít její průběh mírnější následky.
„Výsledky, které máme, jsou na základě laboratorních pokusů,“ uvádí Jan Konvalinka. „Z nich víme, že dvě dávky očkování nevytvoří protilátky dost účinné na to, aby ten virus inaktivovaly, to je špatná zpráva. Ale víme, že tři dávky vakcíny, pokud byl ten člověk očkován nedávno, vytváří dost silnou protilátkovou imunitu, aby v tkáňových kulturách virus inaktivovaly.“
„A tady máme důvod k optimismu, protože máme ještě buněčnou imunitu, která je velmi důležitá, a je šance, že lidé, kteří se s virem setkali už v minulosti, ji budou mít. Ta zabrání velmi vážnému průběhu. Možná je to právě to, co se děje v Jihoafrické republice.“
„Tam omikron naprosto převažuje, vyletěl strašně rychle, jsou tam samozřejmě zvyšující se případy hospitalizací, jsou plnější nemocnice, ale zatím to nevypadá úplně tragicky. Průběhy onemocnění na jihu Afriky jsou lehčí, než by odpovídalo počtu nakažených. Ale skutečně ještě nevíme, jestli je to tím, že je tam populace promořena, nebo tím, že omikron je slabší virus,“ zamýšlí se prorektor.
Omikron jako „sexy“ varianta
V této souvislosti rezonují ve veřejném prostoru spekulace, že omikron je významně infekčnější, ale není tak nebezpečný, čímž by mohl pandemii definitivně ukončit. „To by byla taková sexy varianta. Nelze to vyloučit. Dokonce se v této souvislosti mluví o omikronu jako o vánočním dárku. Ale ještě bych byl opatrný,“ varuje Jan Konvalinka.
Podle něj je důležité sledovat aktuální situaci ve Velké Británii, kde jsou v promoření omikronem oproti zbytku Evropy i České republice napřed. „Jihoafrická republika je na jižní polokouli, mají tam léto, mají mnohem mladší populaci než my. Čili jejich výsledky se nedají převést do naší reality.“
„Oproti tomu Británie je nám mnohem podobnější. Je tam deštivo, zima, Britové nám jsou geneticky hodně podobní… Británie bude velmi silný ukazatel toho, jestli se máme či nemáme bát. Budeme to vědět tak během čtrnácti dnů,“ myslí si prorektor.
Varování před japonským experimentem
Vedoucí výzkumné skupiny Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR se vyjádřil i k nápadu japonských vědců, kteří přišli s poněkud neotřelou myšlenkou, jak se vypořádat s pandemií koronaviru. Zjednodušeně řečeno chtějí v laboratorních podmínkách virus nechat volně mutovat tak dlouho, až nabude formy, která není člověku příliš nebezpečná, a touto variantou pak chtějí promořit populaci.
„Je to z hlediska evoluční biologie zajímavý nápad,“ míní Jan Konvalinka. „Takhle se přemýšlí o tom, že by se zavedli třeba mutovaní komáři, kteří by nebyli schopni pohlavního šíření, a tím pádem by zlikvidovaly druh anopheles, jenž by nemohl přenášet malárii.“
„Ale mně tohle připadá v případě covidu nevhodné a velmi bych se tomu bránil. Přece jenom, i když víme o koronaviru skoro všechno, máme sekvence, máme struktury jeho proteinů, bál bych se, že mutace, která skutečně způsobí menší patogenicitu, bude zase provádět jiné věci. Takové experimenty se živou přírodou při dnešním stavu poznání bych se bál provádět,“ upozorňuje prorektor.
Jan Konvalinka se v Rozstřelu zamyslel i nad účinností současných opatření, okomentoval nejaktuálnější poznatky ve výzkumu vakcín a účinných léků na koronavirus a vyjádřil nervozitu z toho, jaké kroky bude podnikat nová vláda. „Profesor Válek je vynikající lékař a vážím si ho jako odborníka.“
Ale z předchozích vyjádření bývalé opozice podle prorektora zaznívala spíše kritika. Ta byla podle Konvalinky skutečně často chaotická, ale pětikoalice na druhou stranu zatím nepředstavila jasnou strategii budoucího kabinetu.
Výzkum v boji proti rakovině
V závěru Rozstřelu pak prorektor hovořil i o výzkumu, který přímo nesouvisí s koronavirem. Jeho týmy se úspěšně zabývají novými možnostmi léčby rakoviny.
„Před několika roky byla udělena Nobelova cena za použití monokolonálních protilátek při léčbě nádorů, kdy se využívá přirozená imunitní ochrana organismu proti nádorovým chorobám,“ říká Jan Konvalinka.
„My používáme stejný princip, ale protilátky, které jsou velmi drahé a je obtížné je nějakým způsobem modifikovat, nahrazujeme polymery, které můžeme chemicky uspořádat tak, že budou přitahovat nádorové buňky k těm imunitním, a tím zprostředkujeme spojení, které nádorovou buňku zlikviduje. Ale tady je před námi několik let výzkumu a mnoho stovek milionů korun,“ uzavírá Jan Konvalinka.
