Řekněme jasně: Z pochybného rozhovoru oněch dvou mužů nevyplývá to, že pan Gross bere úplatky, o nic víc než například to, že kardinál Vlk prodal Chrám svatého Víta. Není žádný důkaz ani náznak důkazu.
Řeči pana Spyry a pana Doležela nesou pečeť prázdného tlachání.
Je však jiný důkaz, který je v souvislosti se Stanislavem Grossem důležitý. Případ, který ho stál křeslo předsedy vlády, se nepohnul ani o píď. Pan Gross nevysvětlil, odkud vzal milion korun na koupi svého bytu. Nevysvětlil ani to, odkud čerpala Šárka Grossová prostředky pro milionové obchody s nemovitostmi.
Přesto je Stanislav Gross předsedou ČSSD. Přesto dává najevo svou chuť vést jednu z jejích regionálních kandidátek. Případ Spyry a Doležela s tím možná nesouvisí. Může však.
Část sociálních demokratů si nepochybně uvědomuje, jakou přítěží je zkompromitovaný muž pro volební kampaň. Postavit Grosse do čela kandidátky je totéž jako nabídnout občanským demokratům obří terč a nekonečnou zásobu nábojů.
Nebylo by tedy divu, kdyby se někdo pokusil Grosse odstranit, když se nechce z politiky stáhnout sám. Toto podezření se sice nabízí, ani to však není ničím doloženo.
Přesto je předseda největším problémem Jiřího Paroubka, který sebevědomě prohlašuje, že chce vyhrát volby. S jeho předchůdcem v čele kandidátky je to zhola nemožné.
Sociální demokracie je v roli fotbalového týmu, jehož hráč má distanc za doping. Udělala si z něj aspoň trenéra. Teď ho chce zase do sestavy, i když jeho trest ještě nevypršel. To je sebevražda. Co mají dělat ti, kterým se chce žít?
