Zažili jsme to znovu. Tentokrát v irském referendu o Lisabonské smlouvě. "Je to dobrý den pro Irsko a dobrý den pro Evropu," tvrdil v sobotu irský premiér Brian Cowen. Dobrý den si podle mě naopak z lidí dělá pan Cowen.
Rychlé opakování referend, dokud není řečeno ano, je popřením podstaty všelidového hlasování. Bohužel se stalo zvykem, že po odmítnutí evropských smluv se nečeká, zda občané někdy dobrovolně dojdou k jinému názoru, ale ihned nastoupí znásilňování ideových odpůrců, mnohdy za pomoci vyhrožování, že ten který stát může ztratit v Unii vliv. Následují úpravy vyhovující odbojným zemím a bruselští vlci pak nesežerou zatoulané ovečky.
Absurdně se tak hlasovalo dvakrát o Lisabonské smlouvě v Irsku (2008 a 2009), předtím na tomto ostrově o dohodách z Nice (2001 a 2002), dvakrát o maastrichtské smlouvě v Dánsku (1992 a 1993). Nebo se prostě výsledek referenda zruší, jak se to stalo v roce 2005 při odmítnutí Lisabonu ve Francii a Nizozemsku. Další obětí názorového znásilnění Evropou teď bude Václav Klaus.
"Jestliže si Klaus bude hrát na to, že všechno bude blokovat, přijdou následky," varoval v sobotu v listu Le Figaro francouzský státní tajemník pro evropské záležitosti Pierre Lellouche. "Jediný muž nemůže bránit vůli 500 milionů Evropanů," tvrdil Lellouche. Podobné názory, které zaznívají z mnoha míst kontinentu, jsou lživé.
Pokud by se totiž hlasovalo v referendech ve všech zemích Unie, tak je jisté, že v některých Lisabonská smlouva neprojde. To je hlas části evropské veřejnosti, který by měl být respektován. Ostatně pan Lellouche ví sám nejlépe, že v hlasování evropskou dohodu z Lisabonu před čtyřmi lety potopili jeho spoluobčané. Politici jejich mínění nebrali v úvahu.
Netvrdím, že prezident Klaus nemá Lisabon podepsat. Ale způsob, jakým bylo tlačeno na Iry, britské konzervativce, českého a polského prezidenta či jak brutálně bylo zlikvidováno odmítnutí, které řekli v referendech Francouzi a Holanďané, je výsměchem demokracii.
V Evropě rozhoduje o osudech půl miliardy lidí hrstka elit, na názor voličů někdy není brán zřetel. I dobro se dá šířit neadekvátními metodami.
