V pondělí šestého listopadu odpoledne zažil Marek těžko uvěřitelný šok: když se vrátil z hodiny historie, zjistil, že jeho motorový vozík z chodby fakulty zmizel. Vozík si nechal u vrátnice, protože právě tam končí bezbariérový přístup. Nikdo netuší, kde je, dosavadní hledání je neúspěšné.
"Nevěřil jsem svým očím. Jak se může narodit taková hyena?" ptal se v pondělí plačící Marek. Zbyl mu poze zastaralý mechanický vozík, který je oproti púvodnímu zcela nedostačující.
Dvaadvacetiletému invalidovi se krádeží změnil svět. S elektrickým vozíkem byl doposud téměř soběstačný. Z Jedličkova ústavu, kde přes týden bydlí, přijel vždy sám do školy i zpátky. To se nyní změní.
"Protože má postižené ruce a není tudíž schopen ovládat vozík mechanický, bude potřebovat asistenta," konstatují Markovi rodiče. "Pojišťovna mu teď nový elektrický nedá, budeme ho muset koupit sami," dodává otec.
Ukradený vozík má hodnotu zhruba sto padesát tisíc korun a Markovi rodiče nemají prostředky na to, aby synovi zakoupili nový.
Nikdo ze zaměstnanců fakulty si nedokáže vysvětlit, jak vůbec mohlo ke krádeži dojít. "Vozík byl zaparkován v prvním patře. Nechápu, jak mohl opustit budovu, která je strážena černými šerify. Stalo se to poprvé, hrozně nás to mrzí," diví se mluvčí univerzity Václav Hájek.
Ostraha budovy se hájí tím, že studentů s invalidními vozíky je na univerzitě více. "Nepamatujeme si každou tvář," říká jeden z mnoha vrátných.
"Krádež vozíku musela být předem naplánována. Zloději, a muselo jich být víc, museli akci naplánovat a zdejší provoz dobře znát. Ale vlastně se tomu nedivím, krade se zde stále: mizí armatury, kování dveří i další věci," míní zdejší knihovník Zdeněk Princ. Podle něj byli zloději propojeni mobilním telefonem.
"Nejspíš si vyčíhali, až bude vrátnice prázdná a pak v Celetné ulici naložili vozík do auta." Knihovník byl jediný, kdo pachatele viděl. Byl to asi dvacetiletý chlapec tmavé pleti, který seděl ve vozíku. Knihovník nijak nereagoval, protože si myslel, že to je kamarád.
V Jedličkově ustavu, kde Marek přes týden žije, jsou z celé události šokováni. "Událost nám už ohlásila policie. Je to lidská tragedie. Marek přišel nejen o drahý vozík, ale hlavně o svou svobodu. Do pondělka si byl schopen všude dojet, nakoupit si a podobně; nyní se jeho život na čas změní. Uvažujeme o vypsání sbírky na nový vozík," uvažuje nahlas vychovatelka Jedličkova ústavu Ivana Slámová.
Lidé z vedení univerzity nyní přiznávají, že jistou vinu nese i škola. "Snažili jsme se vybudovat bezberiérový přístup do poslucháren, ale ne všude se to podařilo. Marka museli jeho spolužáci vynášet do pátého patra, neboť mu v cestě stály schody," uznává mluvčí Hájek.
"Nevím co mám dělat, život teď pro mne bude strašně těžký. Prosím všechny svědky, aby pomohli zloděje odhalit a vozík mi vrátit," prosil postižený student.
 Marek Růžička zápolí od narození s těžkým tělesným postižením: obrna jej upoutala na elektrický vozík. (7. listopadu 2000) |
