SMLSALOVINY aneb jak žít a přežít
Sledovat další díly na iDNES.tvKdyž člověk vejde do větrného tunelu, ocitne se na síti, pod kterou se nachází ohromný otvor, odkud fouká. Jako první jsme zkusili pohybovat se ve vichřici, tedy ve větru o rychlosti kolem 100 km/h. „Bez problému jsem mohl po síti chodit. Když jsem si na ni lehl, vůbec mě to nenadzvedávalo,“ popsal reportér iDNES.cz Matěj Smlsal.
Síla větru postupně rostla. I když dosahovala 118 km/h, což už v Česku považujeme za orkán a v Americe se podle Saffirovy a Simpsonovy stupnice jedná o první z pěti kategorií hurikánu, s tělem to nic nedělalo. Až kolem rychlosti 150 km/h začala síla větru reportéra nadzvedávat.
V tunelu se běžně létá při rychlosti kolem 170 km/h. To odpovídá druhé kategorii hurikánu. „Vítr mi pořádně protahoval nosní dutiny. Zároveň mi z pusy najednou občas nekontrolovaně ulétla slina. Člověk to v danou chvíli nemá šanci ovlivnit, jelikož síla větru už je neskutečná,“ popsal reportér.
Profesionální instruktoři poté ukázali, co s nimi dělá vítr o rychlosti 250 km/h. To se rovná páté, tedy nejvyšší kategorii hurikánu.
To, jak silně vítr na člověka kdekoliv působí, je otázkou několika faktorů. „Vše záleží na ploše, kterou větru nastavím. To znamená když budu stát někde na volném prostranství, roztažený, a budu tedy mít velkou plochu, stačí mnohem méně k tomu, aby mě to někam odneslo. Naopak pokud plochu zmenším, například si sednu a smotám se do klubíčka, tak je pravděpodobné, že mě to nikam neodnese,“ popsal instruktor létání ve větrném tunelu Pavel Růžička.
Saffirova-Simpsonova hurikánová stupnice:
