Přivítání hokejistů na Staroměstském náměstí

Přivítání hokejistů na Staroměstském náměstí - Autobus s fanoušky byl bouřlivě přivítán na Staroměstském náměstí. | foto: Michal Šula, MF DNES

Hokej: nová náhražka náboženství

  • 27
Je po šestnácté hodině šestnáctého května roku 2005. Pod přísně kamenným dohledem pomníkového Jana Husa dorazil na Staroměstské náměstí autobus třetí generace nadepsaný honosnými písmeny Mistři světa 2005.

Už před jeho příjezdem se sešly davy lidí s prapory, dresy, helmami a spoustou vynalézavých reklamních předmětů. Začaly radostné bohoslužby na uctění národních hrdinů, kteří se potácejí znavení šumivým vínem.

Stojí za to pozorovat nadšení mnohatisícového davu a porovnávat jej s vypjatou atmosférou náboženských festivalů. Je skoro navlas stejná, jen slovník je trochu jiný.

Zlatí hokejoví hoši
Sami hráči v rozhovorech neuvádějí nic jiného než své úžasné pocity, nevysvětlitelné zážitky, které se opírají o množství lidí, o štěstí a hlavně o zlaté hochy. Ti jsou jeden po druhém adorováni. Živí i mrtví.

Vdova po tragicky zesnulém Ivanu Hlinkovi s jasným přesvědčením mluví o tom, jak se Ivan dívá z nebe, pravda, hokejového. Lidé si obvazují malíčky na rukách a zdvihají je k nebi. Skandují: "Kdo neskáče, není Čech; ukažte svůj malíček!"

Hokejisté nakonec vylezou na střechu autobusu a snad při odjezdu nespadnou jako pohár, který jim spadl mezi davy. Úžasné! Stejně byste na křesťanských setkáních slyšeli nadšená svědectví o Ježíši, požehnaných bratřích a sestrách, o vylití ducha a jistotě věčného života.

Na scénu by přišli jistě střízlivější, nicméně zpěv by občas zněl podobně falešně jako na pódiu v centru Prahy. Nejinak vypjatá atmosféra musí být při pouti do Mekky, kde se rituálně kamenuje satan.

To, co se děje při takových akcích, vypovídá o nezrušitelné náboženskosti českého člověka. Potřebuje uctívat, iracionálně jásat a zažít atmosféru hromadného vychutnávání své víry. Víry v něco mocného.

Lhostejno už, zda atmosféra za půl týdne vyprchá; ta chvíle, ten okamžik stál za to! Českému člověku to chybí. Chybí mu kostel a pravidelnost úžasnosti Boží řeči. Potřebuje hokejový nebo jiný festival.

Je jasné, že náboženskost hokeje či jiných vyznání je výrazně a možná trvale odpoutána od odpovědnosti, od závazku ze zážitků plynoucího.

Je jedno, jak se budeš chovat a co budeš dělat právě za chvíli. Nyní je ten čas hokejové spásy, řečeno zbožnou řečí. Žij, jásej, pij – a utrácej! Dále je nad nebesa jasné, že v Česku už takové hnutí mysli nad hrdinným Ježíšem nebude.

To by se musel stát zázrak, ale řekněme si upřímně, zda to křesťanství vůbec potřebuje. Víra v Ježíše Krista má dnes daleko větší vliv než kdy jindy na to, co se bude dít po bohoslužbách, na život v rodině, v zaměstnání, na etiku všedního dne.

Kdo věří, je dnes na očích. Když ne úplně všem, tak pár článků a reportáží stačí na to, aby byl národ informován o neřestech a nepořádcích v církvi. Pokud má víra tak zásadní vliv na své vyznavače, je pro ni zapotřebí velkých festivalů?

Milionové davy a víra
Milionové davy se mohou sejít v Římě, jako například při pohřbu Jana Pavla II. I poctivý katolík však přizná, že jeho víra v Boha zjeveného v Kristu davy k životu nutně nepotřebuje.

Může přece dostatečně žít z víry a radostí neděle i všedních dnů, nepotřebuje na to zrádně kluzký led a vrtošivý gumový amulet.

Je dokonáno. V šestnáct hodin šestnáctého května ve svatém Vítu na Hradčanech začínaly také bohoslužby k uctění svátku svatého Jana Nepomuckého. Jeho stříbrný náhrobek se leskne v nitru katedrály jako ten pohár na Staroměstském náměstí.

Kult českého světce baroka však předal svou svítivost novým světcům v podhradí. S tím je třeba počítat. A snad to ani není taková škoda.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video