"Sověti vyloženě čekali na důkazy o kontrarevoluci i o rozkládajících se ozbrojených silách v Československu," říká Benčík, jenž po roce 1989 působil ve vládní komisi pro analýzu let 1968 až 1970
"Pokud by jim naše armáda v podobě ozbrojeného odporu tyto důkazy nabídla, Moskva by ho krvavě potlačila. Nezapomínejme na ohromující přesilu armád pěti států Varšavské smlouvy," dodává.
Historik navíc připomíná nepříliš známý schizofrenní fakt: zatímco armádní jednotky podporovaly politické i ekonomické reformy pražského jara 1968, nelze to říci o velení vojska v čele s ministrem obrany Martinem Dzúrem.
"Dubček sice Dzúra vytáhl nahoru, když ale generál pochopil, že jeho chlebodárcem není po okupaci Dubček, ale sovětský ministr Grečko, rychle obrátil," upozorňuje.
V armádě převládaly reformní názory podle Benčíka ještě v roce 1969, třebaže se některé její jednotky podílely na potlačení srpnových demonstrací. Pak prý však přišly z Moskvy silné vyhrůžky a rozkazy, které spustily rozsáhlé čistky, při nichž bylo z vojska vyhozeno 6000 důstojníků a praporčíků.
I z ruských archivů vyplývá, že Sovětský svaz považoval Československo za svůj strategický bod ve střední Evropě, jehož ztráta by anulovala výsledky druhé světové války.
