Koloběžky s elektromotorem se prodávají v obchodech za cenu kolem deseti tisíc korun a jezdí na nich už i děti. Vozítka sice působí roztomile, ale zdání klame. V zahraničí už způsobila koloběžka i smrtelné nehody.
V Londýně v červenci zemřela při jízdě na koloběžce žena, kterou srazil náklaďák na kruhovém objezdu. Ve Španělsku naopak loni dva mladíci na koloběžce srazili a zabili devadesátiletou stařenku.
Na tachometru 23,7 km/h
Mluvčí skoro déle vysvětloval, jak mám parkovat, než jak mám jet. Kvůli špatně zaparkovaným koloběžkám totiž vyhání radní Prahy 2 firmu Lime ze svého území.
Nedivím se turistům, že jezdí na chodníku. Pud sebezáchovy mě tam hnal hned po startu, protože na hlavní Vršovické třídě jsou pruhy pro auta prostě úzké a chodník skoro tak široký jako silnice.
Po chvíli za mnou jela šňůra aut, když se mě šoféři báli předjet. Poté za mnou jela několik desítek metrů v Nuslích krokem dokonce i tramvaj, než jsem měl kam uhnout.
Existuje ještě jeden důvod, který koloběžkáře svádí k jízdě na chodníku. Stroj s malými kolečky a vysokou rychlostí se na dlažbě tak otřásá, že je jízda takřka nesnesitelná.
Vymlátil jsem se málem jen jednou. To když jsem chtěl na Karlově náměstí dát na dlaždicích a tramvajových kolejích znamení o změně směru levou rukou jako na kole a začal zatáčet. Naštěstí jsem to ubalancoval. Mluvčí Lime Marek mě pak poučil, že je lepší dávat znamení o změně směru nohou.
Vynadali mi také jen jednou. To když jsem jel po chodníku po Palackého mostě a chodec, který šel naproti, se na mě podíval a ke svému kamarádovi suše pronesl: „No, tohle je taky hrozný.“
Jízdu jsem si naopak užil nejvíc na cyklostezce v parku. Cyklistické pruhy na silnici jsou v Praze naopak bídné. Zničehonic končí, aby se zase po pár kilometrech někde objevily. Byl jsem si vědom toho, že jsem chvíli porušoval předpisy, ale nešlo to jinak. Aspoň když jsem míjel chodce, skoro jsem zastavil, ale zase jsem nebrzdil plynulý provoz aut. Bylo vidět, že řidiči se obávají člověka na koloběžce a jeho nestability víc než cyklisty.
Když jsem se sklonil, abych nekladl takový odpor vzduchu, měl jsem na digitálním tachometru 23,7 kilometru v hodině. Vezl mě elektromotor, obě nohy jsem měl na stupátku. To už je slušná rychlost, protože se udává, že cyklista na kole jede průměrně 20 kilometrů v hodině.
Pro zajímavost, s elektrickou koloběžkou Lime můžete jet i jako s běžnou koloběžkou a odstrkovat se bez použití elektromotoru (ovládá se prstem a páčkou). Na vlastní pohon jsem jel maximálně 18 kilometrů v hodině.
1 500 koloběžek pro Prahu
Firma Lime má podle Marka dnes rozmístěných asi 1 500 koloběžek. S městem se snaží domluvit na jejich provozu, ale s druhým pražským obvodem je pořád ve válce.
Místostarosta Prahy 2 Jan Korseska na začátku září firmě pohrozil, že pokud její klienti budou dál odkládat na jejím území koloběžky, radnice na ni podá trestní oznámení.
V Brně zase v srpnu jiná koloběžkářská společnost Bird pohoršila místní radní, když koloběžky rozmístila v ulicích bez jakéhokoli předchozího jednání.
Podtrženo sečteno, asi se z uvedených důvodů prohánět pravidelně na e-koloběžce nebudu. Ostatně mluvčí Marek v úvodu před jízdou prohodil i to, že „rozestavění koloběžek po městě je i určitým apelem, aby Praha zlepšila infrastrukturu pro cyklisty“.
Firma Lime přesto chystá expanzi do Brna, kde už má konkurenci, a v budoucnu snad i do dalších českých měst. Všudypřítomné koloběžky asi nikdo nezastaví.
