Většina politických komentátorů mu věštila (nebo spíše přála) neslavný konec a ODS rozštěp.
Nyní tento "ňouma" za pomoci dvou zrádců a širokého úsměvu pohodlně vládne. Klaus je v Japonsku, Bém pojede do Himálaje, Paroubek bude dědečkem, paní Pavla zmlkla stejně jako radikálové, kterým vadí široké rozkročení ODS.
Mirek Topolánek zato září na plesech ve společnosti krásné milenky Lucie Talmanové. Jeho furiantské gesto, vztyčený prostředník, tak možná nepatřilo jen sněmovní opozici, ale všem, které převezl.
Onen vztyčený prostředník je však zároveň dosud nejvýznamnějším Topolánkovým státnickým činem.
Nemorální a riskantní
Politici žijí jako hokejisté po play-off. Ve stavu hlubokého vydechnutí. Sedmiměsíční dohadování o vládě je vyčerpalo jako ligová soutěž. Teď se baví, a pokud sportují, tak jen zlehýnka.
Nájezdy do těl spíše předstírají, jde o to se mezi sezonami nezranit.
Opozice je dokonce tak vyčerpaná, že zatím nebyla schopna dorazit "chromou kachnu", Jiřího Čunka, který nedokázal dosud přesvědčivě vysvětlit, odkud vzal peníze, a jde po něm policie.
Vydechnutí má ještě pozoruhodnější důsledky. Ještě před několika týdny se zdálo (i autorovi tohoto článku), že vládnout se dvěma zběhy je nejen nemorální, ale i politicky příliš riskantní.
Vztyčený prostředník
Teď zbývá už jen stesk nad nemorálností. Jak politici, tak veřejnost si na vládu 100 plus 2 zvykli.
Naopak teď může být toto kuriózní seskupení velmi stabilní. Melčák a Pohanka, které Paroubek znectil nejhoršími slovy, už nemají cestu zpátky.
Zelení a lidovci, kteří dostali od Topolánka možná víc, než o čem snili, si nemají proč stěžovat.
A všem je dobře, nakonec i sociálním demokratům, kteří se už netřesou před předčasnými volbami.
Ale sezona je za dveřmi a diváci se mohou těšit na líté souboje, díky nimž bude vztyčený premiérův prostředník zapomenut. Proč?
Komu vládne Topolánek?
Především proto, že podivný vznik vlády nejenže neusmířil na smrt znepřátelenou pravici a levici, ale rozpor ještě prohloubil. Paroubek prahne po pomstě. Topolánek ho přehrál jeho vlastními zbraněmi, a dokonce ho předstihl v zákulisních pletichách.
Druhým důvodem je sám Topolánek. Teď sice věnuje čas klukovinám, ale už v nejbližších týdnech a měsících ho čeká další zkouška.
Vláda musí navrhnout a prosadit zásadní reformní zákony. Musí radikálně snížit daně, zavést aspoň symbolické platby u lékaře, vydat protibyrokratické zákony.
Topolánek to slíbil a ODS ani veřejnost by mu neodpustily, kdyby to nesplnil. Ocitne se pod bubnovou palbou levice, která bude křičet, že vládne jen pro bohaté.
Ale kdyby chtěl couvnout a leháro velkého ufff si prodloužit, neobstojí ve vlastní straně. Ostatně, Bém se vrátí z Mount Everestu zocelený a duševně odpočatý.
Pokud by reformy nešlo prosadit, nemůže dělat premiér nic jiného než vyvolat předčasné volby.
Poctivější by bylo směřovat k nim hned po této pauze. To však podle všeho nemůžeme čekat. Na Topolánkovi je vidět, že vládne rád a bude se křesla držet.
