Ondřej Neff před vilou tajné italské vysílačky, z níž v srpnu 1968 vysílal Československý rozhlas.

Ondřej Neff před vilou tajné italské vysílačky, z níž v srpnu 1968 vysílal Československý rozhlas. | foto: David Neff, MF DNES

Díl třetí: Vzbouřeným redaktorům pomohli italští komunisté

  • 16
Před 40 lety se mezi rozhlasáky vyprávělo o tajemné vile v pražských Nuslích. Vysílalo odtud jakési italské bolševické rádio. Podrobnosti neznal téměř nikdo, málokdo věděl, kde přesně dům stojí. Ondřej Neff a jeho kolegové ho ale v srpnu roku 1968 našli a odbavili odtud poslední svobodné vysílání.

Sovětská tajná policie měla po Praze několik expozitur. Pirátská vysílačka Oggi in Italia (Dnes v Itálii) v Nuslích nedaleko náměstí Bratří Synků jim pomáhala šířit komunistickou propagandu v této západní zemi, která byla po druhé světové válce pod silným vlivem Spojených států.

"Od samého začátku okupace se mluvilo o tom, že funguje studio Pod Nuselskými schody, odkud se prý bude vysílat, až bude české zemi nejhůř," stojí v deníku Ondřeje Neffa, tehdy třiadvacetiletého redaktora domácí redakce Československého rozhlasu.

V nuselské vile sídlili italští komunisté, kteří byli oficiálně zaměstnaní v Československém rozhlase. Vila neměla ani svou poštovní adresu. Reportér ČT Karel Vrána při sbírání dokumentů o této vysílačce zjistil, že její pracovníci vystupovali pod cizími jmény a pošta jim oficiálně chodila do P.O. boxu v Západním Berlíně.

. Fotografie čtenářů iDNES.cz ze srpna 68

Vila plná policistů?
Proč ale Italové pomohli vzbouřencům Pražského jara? Podle Neffova kolegy Jana Petránka byli okouzleni dobou a podlehli atmosféře. "Hrozně tomu fandili a příjezd Rusů pro ně byl ohromným zklamáním," říká Petránek ve Vávrově dokumentu.

"Italové se někdy objevovali v kantýně na Vinohradské. Všichni se jich báli, protože mysleli, že jsou to fízlové," vzpomíná Neff.


. Neffův deník okem kamery iDNES.tv

Ani on sám nikdy pořádně nevěděl, co Italové vysílají. Podle jeho zápisků se v té době šuškalo, že reagují na všechny politické události na Apeninském poloostrově.

Najít tuto vilu po čtyřiceti letech bylo mnohem těžší než v srpnu 68. Italové ji v 70. letech museli kvůli nesouhlasu s přepadením Československa opustit. Pozdější majitelé ji totálně přestavěli. Místní si ji ale stále vybavují podle vysoké antény na zahradě.

"Když jsme se dostali do vily, Nusle byly snad jedinou svobodnou vysílačkou. V době největšího rozkvětu Svobodného vysílání, k němuž došlo v pátek večer a v sobotu ráno, působilo na území republiky, pokud vím, asi čtrnáct stanic. V pátek odpoledne jsme byli v Nuslích jediní, kdo informovali posluchače o běhu událostí," zapsal si do deníku Neff třetí den Svobodného legálního vysílání.

Haló, tady Pramen
Obavy ze zatčení mezitím dosáhly nejvyšší možné míry. Někteří začínali podléhat tlaku svých nadřízených, a o vojskách Varšavské smlouvy už nemluvili jako o okupantech, ale neutrálně jako o vojácích a armádě.

Strach se nevyhnul ani nuselskému tajnému pracovišti. Vzbouřenci začali používat šifry a kódovanou řeč. Italská vila dostala přezdívku Pramen. A každý, kdo zvedl telefonní sluchátko se musel tvářit jako zaměstnanec obchodu s potravinami. To samozřejmě vyvolalo nejednu komickou situaci.

Poničený vůz tramvaje, který měl zabránit průjezdu sovětských tanků, 21. srpna 1968, Praha

Ondřej Neff v deníku jednu z nich vylíčil: "Když někdo zavolal do Nuslí ve dvě hodiny ráno, ozval se mu Pramen, načež ten někdo se otázal: Prosím vás, ještě prodáváte?, načež se mu dostalo odpovědi: Samozřejmě, ale za půl hodiny budeme zavírat."

Srpen 1968 - čtyřicet let od okupace

Sídlo redakce pirátské vysílačky Oggi in Italia opustili členové Svobodného vysílání 7. den po přepadení Československa. - poslechněte si autentický záznam z přebírání budovy rozhlasu na Vinohradské po okupaci.

Většina těchto redaktorů z rozhlasu záhy odešla nebo byla vyhozena. Ondřej Neff odešel splnit občanskou povinnost na základní vojenskou službu, po návratu se s prací v Československém rozhlase rozloučil i on. Do rádia se vrátil až po revoluci v listopadu 1989.

. Zvláštní poděkování

Autor dokumentu děkuje za poskytnutí fotografií: Pavel Macháček, Josef Koudelka, Vladimír Peč, Eva Vančurová, Milan Klouček, Pavel Štecha, Oldřich Škácha, Jovan Dezort, Libor Hajský, Karel Vilgus, Jiří Stivín.