Jan Raymond, Praha
13. 1. 2003 18:06
Volba volá, aneb podporujte svého Bureše.
Jednou takhle po obědě, seděl náš hlavní policejní gubernátor vší Moravy, Slezska a Česka, čacký policejní ministr a nejoblíbenější politik světa všech dob Gross v parlamentě a nudil se. Poslanci, jako obvykle, chodili postupně k řečnickému pultíku a tam, koktavě či burácivě, posilněni levným alkoholem z poslanecké kantýny, plácali páté přes deváté. Marvanová se chystala, dle nejnovějších hlášení a svodek, které ministr dostal na stůl, prudit nějakým nedisciplinovaným vlastním názorem. A Špidla řečený „Divoký Peršink“ zase neomylně torpédovat jakýkoliv pokus vlády o úspěch. Ale to nebylo nic, co by vybočilo z běžné rutiny. V takových chvílích se ministr nejradši upíral ke vzpomínkám, co velkého a moudrého ve své politické kariéře již vykonal. Jak se pobratřil s Karlem Gottem, jak svou ženu přes protekci prosadil k Amway, aby mohla uživit rodinu, jak dostal Audi do vozového parku vlády, jak sehnal dohromady a za miliardu vyzbrojil osmnáct tisíc maníků, aby nás všechny ochránil před třemi stovkami pomatenců, přesně podle Žižkova legendárního – nepřátel se nelekej a na množství nehleď-. Nebo jiný slavný čin, když se v době povodní převlékl do kotlíkářského a jako nějaká nažehlená bukvice, mířící na potlach, obcházel po březích rozbouřených řek.., inu není toho málo milý čtenáři, co všechno tento původně strojvůdce a nyní bezpochyby vůdce národa, vykonal pro naše dobro.
A v tom rozjímání, vážený čtenáři, přepadla ho další geniální myšlenka. Obdaruje všechny své četné příznivce PRESIDENTSKÝM KANDIDÁTEM!!! Vzrušením se až zapotil. To by byl čin hodný velkého státníka. Ale vzápětí nadšení opadlo. Kde ho vzít? Musí být čestný, pracovitý, reprezentativní, inteligentní a přitom české národnosti, starý věkem, mladý duchem, s neposkvrněnou minulostí a vypočitatelnou budoucností, žádný neloajální dobrodruh, který by si jednou mohl začít počínat nezávisle.., takový muž, (ženu Gross okamžitě zavrhl), se nehledá snadno.
Zde musel pan ministr své oblíbené přemýšlení přerušit, aby po chvilce mohl v klidu pokračovat, neboť jeho vyčerpávající a neuvěřitelně nabitý program ho zavál do sálu, kde zasedala vláda. A tak si mohl ministr Gross, navazujíc na předešlé, znovu trpce připomenout věrného druha, nějakého Antla, kterému vjela v Pardubicích se svým autem do cesty nezodpovědná řidička a on do ní naboural. Byla sice na hlavní silnici, ale i tak se jí chlapci podívají na zoubek, takhle přerušit Slávkovu nadějnou kariéru. Pravda, měl chudák trochu upito, při té bouračce. Dal si pět hodin před tím ve Znojmě jen jednoho docela malého panáčka slivovice a ke vší smůle, jeho na alkohol nezvyklý organizmus nestihl odbourávat a tak mu ještě hodinu po karambolu naměřili 0,5 promile. -Takový Zeman chlastá jako duha a nic…-, hnalo se Grossovi hlavou. TO BY BYL PRESIDENT, PANEČKU, (MÍNĚN ANTL POCHOPITELNĚ!). Věru krásný kandidát, zasnil se ministr dále. Zvláště potom, co tento východočeský soudruh Katány sepsal svůj životní příběh do fantastické knihy – Neuvěřitelné příhody a lapálie tvrdého gaunerobíjce -. Kam se hrabe Dietl, či jeho kolegové, jihoameričtí noveloví scénáristé. A jak se potom Sláva vypořádal čestně se svým odchodem z funkce. V našich poměrech něco nevídaného. Udělal jsem chybu? Tedy bez milosti odcházím od koryta. Dobrovolně! Pravý šlechtic naší doby. Je pravda, že kdybych ho býval musel vyhodit, nemohl by dostat penzi a tučné odstupné.., ostatně vedeni jeho příkladem, od té doby žádní policejní řidiči za volant ve střízlivém stavu zásadně neusedají.
Uprostřed úžasných vzpomínek, vstoupil náhle do zorného pole ministra Grosse muž. Muž vysoký, důstojný a šedivý a přes svůj věk ztepilý, ano milý čtenáři, byl to ON. –Podporujme svého Bureše-, náhle vyskočil a zařval do ticha ministr Gross. Ostatní ministři leknutím ztuhli, jen zmatený Špidla na okamžik zapomněl na důraznou radu svého volebního poradce a vyjekl –nou koument-!
To co následovalo, není důležité. Za vládu a především ministra Grosse zase jednou hovoří výsledky.