1) Zásadový postoj k islámským teroristům – G.W.B. zaujal jasné a nekompromisní stanovisko a jal se ho i realizovat. Je pravdou, že i část demokratů ho v tom zatím podporovala. Pravda ovšem je též, že jednak to byla jen část demokratů a za druhé se tak dělo pod tlakem veřejného mínění a Bushovy popularity a zpravidla až po delším vyjednávání. Nyní bude mít prezident podstatně volnější ruku. Naopak vítězství demokratů by nutnost vyjednávání, „abychom se neukvapili“ určitě znásobilo. A to nemluvím o variantě demokraticky „vyváženého“ prezidenta typu Al Gore + dem. parlamentu. V takovém případě by tento prezident nejspíš stále ještě rozvažoval o tom, zda-li i druhá strana (rozuměj teroristi) nemá svůj kus pravdy, případně jestli si to Amerika vlastně nezavinila sama svojí arogantní politikou apod., přičemž skutek by utek‘. Naopak ze strany Osamělýho Ládina by skutky narůstaly geometrickou řadou.
2) G.W.B. se ovšem také snaží, o čemž se v našem tisku mnoho nedočteme, prosazovat prorodinou agendu. Jednou z prvních věcí, kterou udělal po nástupu do úřadu, bylo zatrhnutí peněz daňových poplatníků Společnosti pro plánované rodičovství, rozuměj Společnosti pro propagaci promiskuity doma i ve světě a organizacím ji podobným – o tom se tedy trochu psalo i v Česku, zejména o tom, jak se z toho levičáci z Evropy mohli zbláznit (pravda obvykle to bylo formulováno jinak). Bush se ovšem snažil prosadit i spoustu dalších věcí – zásadním zvýšením odpočtů na manželku a děti počínaje a třeba jmenováním prolife soudců do Nejvyššího soudu konče (Zákaz umělých potratů znemožňuje v USA rozsudek v kauze Rose v. Wade z r. 1974). Zatím prakticky všechny tyto snahy ztroskotaly na levicovém Kongresu. Nyní, pokud alespoň nějací republikáni nedezertují, se dá očekávat legislativní průvan. V prvé řadě to bude samozřejmě změna v USA, ovšem vzhledem k tomu, že Amerika je supervelmocí, dá se očekávat, že to bude mít přímý či nepřímý vliv i na jiné země, ČR nevyjímaje. Přinejmenším ten, že až v ČR někdo přijde s návrhem omezení potratů, bude pro naše politiky i publicisty trochu obtížnější to označit za „zbytečnou debatu“ či snahu „vrátit se do středověku“. Pravda, s výjimkou těch, kterým označení USA za „středověkou totalitní tyranii“ nečiní už dnes žádný problém.
3) Zbývají takové ty „drobnosti“ jako například snížení daní, omezení zbytečných státních výdajů a tak. O těch už toho všude možně bylo napsáno dostatek, tak to nebudu rozvádět, i když je jasné, že pro mnoho Američanů to mohlo hrát roli rozhodující. Ono zřejmě není v USA tolik hejlů, kteří věří, že dobrá ekonomická situace za Clintona byla zásluhou tohoto pána s neposedným poklopcem a jeho hesla „Jde o ekonomiku, vole!“ a nikoliv dlouhodobým důsledkem Reaganova snížení daní. Mimochodem, ve stejné době, kdy Clinton kandidoval s tímto heslem, kandidoval G.W.B. na texaského guvernéra a v jednom projevu řekl: „My se musíme zbavit představy, že všechno vyřeší ekonomika, stejně jako už jsme pochopili, že všechno nevyřeší stát..... My potřebujeme poctivé lidi, kteří řeknou ne korupci, ne promiskuitě, ne svobodnému mateřství ....“ To naši „konzervativci“ jsou panečku jiní pragmatici, není-liž pravda?
2) G.W.B. se ovšem také snaží, o čemž se v našem tisku mnoho nedočteme, prosazovat prorodinou agendu. Jednou z prvních věcí, kterou udělal po nástupu do úřadu, bylo zatrhnutí peněz daňových poplatníků Společnosti pro plánované rodičovství, rozuměj Společnosti pro propagaci promiskuity doma i ve světě a organizacím ji podobným – o tom se tedy trochu psalo i v Česku, zejména o tom, jak se z toho levičáci z Evropy mohli zbláznit (pravda obvykle to bylo formulováno jinak). Bush se ovšem snažil prosadit i spoustu dalších věcí – zásadním zvýšením odpočtů na manželku a děti počínaje a třeba jmenováním prolife soudců do Nejvyššího soudu konče (Zákaz umělých potratů znemožňuje v USA rozsudek v kauze Rose v. Wade z r. 1974). Zatím prakticky všechny tyto snahy ztroskotaly na levicovém Kongresu. Nyní, pokud alespoň nějací republikáni nedezertují, se dá očekávat legislativní průvan. V prvé řadě to bude samozřejmě změna v USA, ovšem vzhledem k tomu, že Amerika je supervelmocí, dá se očekávat, že to bude mít přímý či nepřímý vliv i na jiné země, ČR nevyjímaje. Přinejmenším ten, že až v ČR někdo přijde s návrhem omezení potratů, bude pro naše politiky i publicisty trochu obtížnější to označit za „zbytečnou debatu“ či snahu „vrátit se do středověku“. Pravda, s výjimkou těch, kterým označení USA za „středověkou totalitní tyranii“ nečiní už dnes žádný problém.
3) Zbývají takové ty „drobnosti“ jako například snížení daní, omezení zbytečných státních výdajů a tak. O těch už toho všude možně bylo napsáno dostatek, tak to nebudu rozvádět, i když je jasné, že pro mnoho Američanů to mohlo hrát roli rozhodující. Ono zřejmě není v USA tolik hejlů, kteří věří, že dobrá ekonomická situace za Clintona byla zásluhou tohoto pána s neposedným poklopcem a jeho hesla „Jde o ekonomiku, vole!“ a nikoliv dlouhodobým důsledkem Reaganova snížení daní. Mimochodem, ve stejné době, kdy Clinton kandidoval s tímto heslem, kandidoval G.W.B. na texaského guvernéra a v jednom projevu řekl: „My se musíme zbavit představy, že všechno vyřeší ekonomika, stejně jako už jsme pochopili, že všechno nevyřeší stát..... My potřebujeme poctivé lidi, kteří řeknou ne korupci, ne promiskuitě, ne svobodnému mateřství ....“ To naši „konzervativci“ jsou panečku jiní pragmatici, není-liž pravda?
