Nedlouho předtím jsme od jiného člena ČSSD mohli zaslechnout, že "Gross už měl měsíc na to, aby si jako chlap sbalil kufry".
Dokonce i jedna sociálnědemokratická politička pravila, že od Grosse očekává, že se zachová "jako chlap" a vzdá se kandidatury na místo předsedy.
Chlapství – měřítko jistoty
Předseda občanských demokratů před svým prvním zvolením do funkce dokonce prohlásil, dnes již dobře známé rčení, že příští předseda ODS "musí být chlap s gulama". Měl na co navazovat, protože v ODS se vždy chovali chlapsky, i když o gulích se začalo mluvit až v Topolánkově éře.
Václav Klaus se jednou svěřil médiím, žemu jeho syn při jedné krizi poslal naléhavou zprávu na mobilní telefon, která zněla: "Tati, jestli seš chlap, tak odstoupíš." Klaus této výzvě k chlapskému chování jistě rozuměl, protože chlapstvím se už dávno řídila i jeho mezinárodní politika. Kdysi například prohlásil: "Já bych chlapské, sebevědomé a suverénní vztahy s Rakouskem nikdy neporušil." Chlapsky se chová i k zženštilé Evropské unii.
Co je to však proti bývalému premiérovi Miloši Zemanovi! Ten, jak znovu ukázal ve své knize, zakládá celou svou filozofii politiky na přesvědčení, že se má člověk v politice chovat jako chlap. O chlapství kdysi řekl i toto: "Skutečný chlap prostitutky nepotřebuje." Chlapství je v Česku evidentně považováno za základní měřítko jistého typu chování. Jako chlap se podle vyznavačů chlapáctví chová člověk, který je férový, zásadový, „nebojí se věcem postavit tváří v tvář“, v rozhodujících momentech nepostrádá odvahu. A to, ani kdyby měla padnout nějaká ta facka, jak se například kdysi stalo mezi sociálními demokraty Grulichem a Wagnerem v Podsedicích.
Víme také, že skutečný chlap Zeman zůstane chlapem, i když například o kolegyni z vlastní strany mluví jako o "líné couře". A v tomto kontextu je nepochybně opravdovým chlapem i politik ze stejné strany, který prohlásí na adresu zmíněné "coury" poté, co si nechala zmenšit poprsí, že "změna je to razantní, ale vzhledem k tomu, že mám velké ruce, tak bych preferoval větší rozměry".
Zdálo by se, že v tak intenzivně chlapském prostředí se může dělat jen férová a průhledná politika.
Není sice úplně jasné, jak se mají chovat ženy, ale nezbývá než předpokládat, že – pokud chtějí ctít férová pravidla naší politiky – asi též jako chlapi. Žádné srovnatelné vyjádření tolika kladných vlastností, kolik jich obsahuje v Česku pojem "chlap", se totiž v pojmech užívaných ve spojení se ženami nevyskytuje.
Dáma nebo gentleman
Nabízel by se možná pojem "dáma", jenomže ten se vztahuje spíše k jistému stylu chování než k hlubinné zásadovosti, kterou se vyznačuje skutečný chlap v české politice.
V anglosaské tradici by byl mužským ekvivalentem dámy "gentleman", čímž se rozumí uhlazený a ušlechtilý muž. Z čehož vyplývá, že gentleman není žádný chlap. Raději by si ukousl jazyk, než aby o své stranické kolegyni mluvil jako o couře nebo aby veřejně inzeroval své gule jako záruku zásadovosti.
Přesto se vtírají neodbytné otázky.
Například: Když máme tolik chlapů, proč se v krizových situacích naše země nechová stejně zásadově jako Británie, kde v politice mají místo chlapů jakési gentlemany? A proč je česká politika synonymem marasmu a neschopnosti rozumně si vládnout? Neměla by to být s tolika chlapy hračka?
A proč se v Evropě nejrozumněji vládne ve skandinávských zemích, kde je v politice tolik žen? A co kdybychom místo chlapů zkusili v politice raději prostě slušné lidi? Možná nám na tyto a další otázky odpoví nějaký český politik, pěkně chlapsky, od podlahy.
