Byl by to téměř ráj s krásnou přírodou, zasněženým vrcholkem téměř třítisícové hory Hermon na severu, vodopády rezervace Gamla, vinicemi a zrcadlící se hladinou jezera Kineret, zvaného též Galilejské.
Ta krásná příroda, známé vinice či zasněžený Hermon tam jsou. Ale kromě toho tam je také napětí. Golanské výšiny po dvou svedených válkách ovládá Izrael, Sýrie si na ně ale nikdy nepřestala činit nárok, přestože od jomkippurské války zanedlouho uplyne čtyřicet let.
Maličký pruh země oddělující od té doby Izraelce a Syřany střeží mírové síly OSN, mezi něž by mohli za pár měsíců patřit i Češi.
Větší část Golanských výšin má pod svou správou Izrael. Syrské území je odděleno úzkým pruhem země spravovaným vojáky mezinárodní mise UNDOF.
První o tom veřejně promluvil prezident Miloš Zeman, zdá se ale, že to nebyl momentální nápad. Armáda se rychle nechala slyšet, že je na operaci na Golanách připravena. Podle ČT už proběhly diplomatické sondáže na půdě OSN (která misi řídí) a prezident Zeman jednal i s českými velvyslanci na Blízkém východě.
Strategický význam výšinNáhorní planina sopečného původu byla strategickým místem už pro starověké vojevůdce. Po vzniku novodobého Izraele tudy dvakrát prošla válka - poprvé v roce 1967 ta šestidenní, v níž Izrael dobře opevněnou oblast obsadil. Syřané odtud před válkou sever Izraele ostřelovali a pracovali na odklonění toku pro Izrael životně důležité řeky Jordán. Podruhé se o výšiny bojovalo v roce 1973 v jomkippurské válce, v níž se Sýrii podařilo zprvu Izraelce díky momentu překvapení a přesile vytlačit, brzy ale museli znovu ustoupit. Počáteční kontrola výšin umožnila Izraeli, zaskočenému bojem na dvou frontách, svést ústupové boje na výšinách a nikoliv v nevelkém izraelském vnitrozemí. Konflikty ukázaly, že z výšin lze ovládat (a ohrozit) sever Izraele i oblast Damašku. Během šestidenní války opustila výšiny naprostá většina ze zhruba 90-140 tisíc obyvatel, začaly zde vznikat židovské osady. Čas od času se objeví zprávy, že Izrael je ochoten vzdát se území výměnou za mírovou smlouvu se Sýrií. Zatím se tak nestalo. |
"Jsme na samotném počátku, bavíme se o zdlouhavém a komplikovaném procesu," brzdí ale mluvčí ministerstva zahraničí Johana Grohová. "Bude třeba vyjasnit a konkretizovat parametry a podmínky pro zapojení, konečné rozhodnutí bude v rukou nové Poslanecké sněmovny," sdělila iDNES.cz. A v obecné míře připustila, že Česko vymýšlí, jak se více zapojit do mezinárodních mírových misí.
Teoreticky by sice stačil souhlas Senátu, který rozpuštěnou Sněmovnu zastupuje i v otázce souhlasu s vysláním vojáků do ciziny (a kratší než dvouměsíční mise může schválit samotná vláda) v praxi ale dojednávání působení v mezinárodních misích není tak rychlé. Pokud by to čeští politici řešili, tak nejspíš až v době, kdy už bude nová Sněmovna zvolená.
Přestože myšlenka nejspíš nepochází z hlavy Miloše Zemana, není prezidentův akcent na misi překvapivý. Zeman je svým vřelým vztahem k Izraeli známý, mezi levicovými politiky je v tom v zásadě výjimkou. Během českých prezidentských voleb o něm izraelský tisk psal jako o politikovi podporujícím preventivní zásah proti Íránu kvůli možnému vývoji jaderných zbraní (například v tomto článku listu Times of Israel).
Izraelští vojáci se účastní cvičení v Golanských výšinách (30. srpna 2013)
Zejména pro ČSSD, jejíž hlasy by ve schvalování operace byly klíčové, pak může hrát velkou roli to, že jde o mírovou misi OSN se souhlasem Izraele i Sýrie, nikoliv vojenskou intervenci.
Zmizelý klid
Golany platily po téměř čtyřicet let za místo, kde se příměří dodržuje. Jak ale nabrala obrátky syrská občanská válka, klid z nárazníkové zóny vymizel. Rebelové si s dohodou zakazující vstup do pásma nedělali starosti, takzvanou linii Bravo - východní hranici zóny - začali překračovat i syrští vojáci. Syrsko-izraelská smlouva z roku 1974 to přitom nepovoluje ani jedné zúčastněné straně.
Mise OSN na GolanáchMise UNDOF je placená z peněz OSN (Česko tam ročně přispívá zhruba 120 miliony korun, přibližně pětkrát méně než do NATO). Pro šetřící českou armádu by zřejmě nebyla finančně náročná. Nárazníkové pásmo střežené jednotkami OSN je "nudlí" dlouhou asi 80 a širokou nanejvýš 10 kilometrů. Západní hranici území o rozloze 235 km² nesmějí překročit Izraelci ani Syřané. Na každou stranu od pásma existuje 25 km široká zóna, kde inspektoři mohou kontrolovat, zda Izrael a Sýrie dodržují omezení vojenských sil. Do syrské zóny se ale nyní kvůli bezpečnostní situaci v Sýrii příliš nedostanou. Roční rozpočet mise činí zhruba 50 milionů dolarů (asi miliardu korun), zhruba jedno procento nákladů OSN na mírové operace. Dvě země, na nichž dosud celá operace stála - Filipíny a Rakousko - pokládají oblast za příliš nebezpečnou na to, aby v ní nadále působili. V květnu syrští islamističtí rebelové unesli čtyři filipínské vojáky a vystavili je jako lidské štíty. Byl to už druhý případ za krátkou dobu. Rakušané už se z mise stáhli, nahradili je vojáci z Fidži. |
Už v březnu odchod z mise oznámilo Chorvatsko, které na Golanách mělo 97 mírotvorců. Souběžně ozbrojenci označující se za "brigády mučedníků Jarmúk" unesli vojáky OSN a používali je jako lidské štíty. Přišly i další únosy a jiní ozbrojenci pohrozili útokem na stanoviště OSN, pokud jej nevyklidí. Následovaly loupežné útoky na stanoviště a bílá vozidla Spojených národů (podrobně o tom referuje zpráva generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna).
Šestého června utržila mise výraznou ránu, když stažení svých 377 vojáků (z celkového počtu 911) oznámilo Rakousko.
V červnu se dokonce syrští rebelové zmocnili Kunejtry, opuštěného a kdysi největšího města Golanských výšin. Při protiútoku poslali Syřané do nárazníkové zóny tanky a Izrael pohrozil, že případnou střelbu na své území neponechá bez odplaty. K takové střelbě průběžně docházelo a izraelská armáda střílela zpět.
Izraelci také uvedli, že během bojů o Kunejtru poskytli lékařskou pomoc dvacítce syrských povstalců, kteří se pak vrátili na svou stranu hranice.
To, že se v zóně sil UNDOF bojuje a mise může nanejvýš vydávat odsuzující zprávy a výzvy ke zdrženlivosti, není vše. Syrští vojáci kvůli občanské válce občas uzavírají kontrolní stanoviště mezi pásmem a základnou OSN na syrské straně hranice, čímž omezují pohyb mezinárodních sil. Vysvětlují to nebezpečím v oblasti.
Hrozbou jsou i miny, na jejichž odstraňování se mezinárodní mise podílí.
Mírotvorci nyní nekontrolují syrské pásmo přiléhající k nárazníkové zóně a Spojené národy jednají o posílení lehce vyzbrojeného sboru blíže neurčeným "zvýšením obranné kapacity".
Hodili by se do takové mise čeští vojáci s výbornou reputací a zkušenostmi z řady nedávných konfliktů, v nichž působili? Namátkou: lehce ozbrojené mezinárodní síly ve válčící Bosně (jedním z jejich velitelů byl současný náčelník generálního štábu Petr Pavel), nástrahy Afghánistánu, udržování míru v Kosovu (byť se tamější prostředí jistě od Golan hodně lišilo) či odminovávali údolí Jordánu (reportáž odtamtud čtěte zde).
Po dokončení stažení z Afghánistánu nebude česká armáda působit v žádné velké operaci a kapacity na nasazení na izraelsko-syrské hranici by měla.
Armáda má též zkušenou protichemickou jednotku, její nasazení je ale v případě Golanských výšin mimo debatu. Leda by se konflikt v Sýrii zvrhl a chemické zbraně byly používány tak často, že by bylo třeba vyslat liberecké "chemiky" - ale to by byl samozřejmě jiný scénář, který si nikdo nepřeje.
Češi by stáli vedle vojáků, co nikdy nestříleli, varuje generál
Bylo by tedy správné, aby čeští vojáci sloužili v golanské misi? "Máme vojáky, kteří jsou schopní se v kulturním prostředí islámu orientovat, což je velmi důležité," zmínil v České televizi bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý.
Přesto ale celý nápad nepovažuje za reálný. Podotkl například, že mise je personálně naplněna. Dvacátého srpna totiž v souvislosti se stažením rakouských vojáků (kteří v misi byli od jejího počátku) dorazily tři stovky Fidžijců (zdroj zde). V červenci přiletělo 130 Nepálců a dalších 120 vojáků dodá v září Irsko (zdroj zde). Na to už prezident Zeman neupozornil.
Šedivý nabídl i další argument proti politikům - a není to jen Miloš Zeman, ale například i Alexandr Vondra - kterým mise přijde jako přínosný nápad. "Nedovedu si představit našeho vojáka, vysoce vycvičeného z Iráku či Afghánistánu, dobře vybaveného, vedle některých jiných, kteří v životě nevystřelili ze zbraně," řekl v ČT generál s tím, že by to považoval za "jistou dehonestaci".
A co je možná ještě důležitější, čeští vojáci by se na horké půdě mohli dostat i do situace, kdy jde o život a musejí spoléhat na nezkušené kolegy.
"Zásadní problém je, že OSN měla vždy mandáty svých kontingentů velmi měkké. Neumožňovaly použití zbraní nebo jen velmi málo na vlastní obranu, příkladem nedostatečných mandátů byla Srebrenica (kde vojáci OSN nedokázali zabránit masakru muslimských obyvatel bosenskosrbskými silami, pozn. red.). Vojáci s omezenými možnostmi se často stávají terči odstřelovačů a lidí, kteří si na nich chtějí vylít zlost," uzavřel generál Šedivý.
