Čím více bude nemocnice platit svým zaměstnancům, tím méně zbude na nákup přístrojů, léků, na opravy a investice. A z platů zaměstnanci žádné provize nedávají.
Pojišťovny nalhávají soukromým lékařům, že jim platí pozdě proto, aby mohly více podporovat nemocnice.
Farmaceutické firmy, dodavatelé zdravotnického materiálu a přístrojů, ti všichni mají obavy z toho, se jim sníží zisky, pokud se v nemocnicích bude méně plýtvat.
Spokojení zdravotníci se nehodí ani opozici, která se snaží přesvědčovat voliče, že kraje rozprodávají nemocnice jen proto, aby tyto nezkrachovaly kvůli zvýšení platů sester o patnáct stovek a lékařů o 2500 korun za měsíc.
Dezorientovaní novináři pak obviňují z populismu vládu, která rozhodla o zvýšení našich platů, aniž poslala do nemocnic příslušnou finanční částku. Jaká je pravda? Tak především vláda žádné peníze na zvýšení platů nemocnicím dát nemůže, neboť zdravotnictví je financováno prostřednictvím zdravotního pojištění. Politici mohou pouze upravovat pravidla fungování pojišťoven, které díky ekonomické prosperitě z našich kapes vybírají každý rok o 5–7 procent více. Této možnosti letos vláda využila. Aby vznikl ekonomický prostor pro zvýšení našich platů, přijala v předstihu, tedy s platností od počátku roku vyhlášku, podle níž mohou získat nemocnice od pojišťoven o 3 procenta více peněz než před rokem, pokud provedou alespoň 90 procent loňských výkonů. A protože příjmy nemocnic od zdravotních pojišťoven jsou cca 80 miliard Kč ročně, představuje toto navýšení úhrad 2,5 miliardy korun pro nemocnice navíc. Tato částka však nemůže ohrozit hospodaření pojišťoven, které letos z našich kapes vyberou navíc 9 miliard korun!
Nemocnice mají zároveň možnost i šetřit. Pokud by skutečně snížily množství prováděných výkonů o 10 procent, pak úspora nákladů za léky a zdravotnický materiál může dosáhnout dalších 2 miliard. Pro zvýšení platů zdravotníků od září do konce roku budou přitom stačit pouhé tři čtvrtiny miliardy korun.
Příjmy zdravotních pojišťoven také zvýší odkup jejich nedobytných pohledávek vůči zkrachovalým podnikům se státní účastí zhruba ve výši 4 miliardy Kč a dále pak nárůst plateb státu za děti, důchodce a nezaměstnané o 2,3 miliardy Kč v roce 2006.
Premiér Paroubek je nejenom chlap, který dodržel slovo, ale jako ekonom si dokáže spočítat, že mírné zvýšení platů zdravotníků nemůže ohrozit finanční stabilitu ani nemocnic, ani zdravotních pojišťoven.
Ještě důležitější je však to, že na rozdíl od některých novinářů pochopil, co skutečně ohrožuje pacienty. Po vstupu do EU opouštějí totiž naši zemi lékaři po desítkách a většina bývalých okresních nemocnic, zejména v regionech hraničících s Německem, tak již dnes nemá dostatek kvalifikovaného personálu. Zatímco na západ od našich hranic představují osobní náklady 65–75 procent veškerých výdajů nemocnic, u nás stojí pracovní síla pouhých 45 procent. Místo investice do lidí lijeme peníze do betonu, vyhazujeme miliardy za léky a utrácíme za přístroje, které bez znalostí lékařů zůstávají pouhou hromadou šrotu.
Byznys kvete, ale medicína pláče.
Není povinností předsedy vlády, aby se tento neutěšený stav snažil změnit?
