Ministryně v posledních týdnech rozvířila stránky několika deníků zpráva, že zapsala svou dceru Aničku do první třídy soukromého francouzského lycea. Novinářům vzkázala, ať se starají o to, jak vede svůj resort, nikoli o vzdělání její dcery.
Rozhovor pro MF DNES:
Od roku 1989 se sice vyměnily učebnice, ze studia vymizel ideologický duch, ale školský systém v mnohém připomíná Rakousko-Uhersko. Jaká je tedy vaše představa školy budoucnosti?
Řekněte mi, prosím, v čem si myslíte, že systém připomíná Rakousko-Uhersko?
Mnozí vyučující dávají nadále přednost automatickému biflování učiva, učí zcela nekreativním způsobem, nemají autoritu, dětem vlastně školu znechucují.
To, že učitel nemá autoritu, je samozřejmě problém. Co se týká studia - na základní a střední škole by se především mělo usilovat o to, aby žáci byli schopni vyhledávat informace a pracovat s nimi. Ale pro to, aby byli schopni získávat informace, také potřebují cvičit paměťovou kapacitu a získat určité penzum vědomostí.
Co tím chcete říci?
Že naučit se určité penzum učiva je nezbytně nutné. Samozřejmě je třeba najít optimální poměr mezi učením se zpaměti a způsobem práce s těmito informacemi.
Tak se vás zeptáme jinak: Víte, co jsou to vedlejší skladebné dvojice?
Nevím.
Podívejte se na video tv.iDNES
Ptáme se vás totiž proto, že se to učí už ve třetí třídě základní školy a naprostá většina dětí tomu vůbec nerozumí. Je to normální?
Vkládám naděje v koncepční dokument, Bílou knihu. Teď ministerstvo připravuje rámcové vzdělávací programy, které na rozdíl od dřívějších osnov dávají mnohem větší volnost jednotlivým školám připravovat učivo i to, jakým způsobem se bude vyučovat.
Bílá kniha může být dobrý dokument, některé školy už podobně učí, ale realita ve většině škol je jiná. Jak chcete zařídit, aby se v nich něco změnilo?
Ministerstvo školství samozřejmě nemávne kouzelným proutkem, aby to všechno začalo fungovat. Věřím tomu, že učitelé jsou schopni a chtějí postupovat takovým způsobem, který je z hlediska výuky pro děti a studenty správný. Nevěřím tomu, že by v nějakém masovějším měřítku byl odpor vůči něčemu novému, ale musíme se snažit metodicky školy řídit a pomáhat jim.
Paní ministryně, v pondělí zůstane po povodních mnoho škol zavřených. Máte už spočteny škody?
Nemám, a dokonce ani nemohu mít, protože jednotlivé resorty nesmějí podávat žádosti směrem k jednotlivým krajům nebo obcím o vyčíslování takovýchto škod. Veškeré výkazy jdou prostřednictvím krizového štábu na ministerstvo pro místní rozvoj, které seznámí resorty s celkovými škodami. Převážně jsou škody na školách základních a středních, které jsou v majetku obcí nebo krajů. Ale naše ministerstvo se v žádném případě nezříká spoluodpovědnosti a snahy těmto školám pomoci.
Nebudete nic hledat ve vašem rozpočtu, když jsou školy v majetku krajů a obcí?
Pokusila jsem se v minulé odpovědi vysvětlit, že se nezříkáme spoluodpovědnosti. Udělali jsme na ministerstvu pečlivou inventuru zdrojů, které mohou být uvolněny. Z hlediska povodní to není částka moc vysoká. V našem resortu jsou to docela velké peníze, asi sto milionů korun. Budeme pomáhat všem vyplaveným školám s vybavením učeben a učebními pomůckami. Každá dostane buď pět, nebo deset tisíc korun podle míry poškození.
Za to tedy moc nekoupí...
Za to samozřejmě moc nekoupí. Ale vzali jsme všechno, co jsme měli k dispozici v letošní kapitole.
Učitelé asi nedostanou přidáno tolik, kolik jim bylo slíbeno, a to jim budete muset vysvětlovat vy. Jste na to připravena?
Určitě to nebude jednoduché a je mi to líto. Momentálně se snažím jednat se svými kolegy z vlády, kteří odpovídají za to, že se najde dostatek prostředků na povodňovou obnovu. Musím jim vysvětlit, že resort školství je právě ten, kterého by se měly úspory dotknout nejméně.
Je podle vás normální, když profesor vysoké školy, kterému je 60 let, vede prestižní výzkum, publikuje v zahraničních časopisech, bere patnáct či dvacet tisíc korun?
Platy učitelů od základních až po vysoké školy jsou postaveny špatně. Uvádíte příklad vysokého školství. Já uvedu jiný. Začínající učitelka nastupuje na 8000 korun. Pevně jsem doufala, že zavedení 16 třídních tarifů by hodně pomohlo k nápravě toho systému.
Jste pro zavedení školného na vysokých školách? Bez něj nebude nikdy dost peněz...
Rozhodně nejsem. Říkáte, že bez zavedení školného těch peněz nebude nikdy dost. Myslím, že to není tak úplně pravda. Poslanecký návrh Petra Matějů, který byl v minulém volebním období ve sněmovně, by se stal pro celou řadu studentů překážkou ve studiu. Ten návrh byl podle mého soudu dosti asociální.
Teď mluvíte jako sociální demokratka, nebo ministryně školství?
Jako sociální demokratka říkám, že jsem proti zavedení školného. Jako ministryně školství mohu říct, že ty částky, které by se vybraly, by rozhodně moc neznamenaly.
Částka deset tisíc korun za půl roku studia, zvláště když si ji mohu půjčit, přece není nijak asociální.
Otázka je, zda si ji můžete půjčit.
Návrh počítal se systémem půjček.
Návrh s tím počítal. Jen si jeho předkladatel pravděpodobně neuvědomoval, že prostřednictvím zákona lze těžko přikazovat bankám.
Jenže na vysoké školy se dnes nedostane polovina zájemců o studium. Víc je diskriminuje to, že se na školu vůbec nedostanou, než to, že by si studium platili.
Finanční zdroje, které by se dostaly do vysokých škol prostřednictvím placení školného, by v žádném případě nesloužily k tomu, že by se školy výrazněji otevřely. Při dnešním systému by nebylo možné dopředu zaručit, že o to, co by vysoké školy dostaly navíc, by se nesnížila jejich dotace ze státního rozpočtu.
Školné může mít ještě jeden efekt: srovná nabídku s poptávku co do jejich struktury. Jen málokdo si bude platit školu, na kterou nechce. Mohly by tak zaniknout obory, o které nemají mladí lidé zájem, a ty, po kterých je poptávka, by se rozšířily.
Při této logice by se ovšem mohlo stát, že by zanikly například technické obory. Není po nich sice poptávka studentů, zato je po nich poptávka ve smyslu volných pracovních míst. A rozšířila by se celá řada atraktivních oborů, o které sice stojí studenti, ale na trhu práce není poptávka po lidech, kteří tento obor vystudovali.
Ale takhle nutíte mladé lidi jít na obor, který studovat nechtějí.
Já nikoho nenutím. Ale ministerstvo školství je součástí vlády a my se také musíme zajímat o to, jaký je trh práce, jaké profese žádá. Jsem přesvědčena, že správná cesta pro naše vysoké školství je především rozšiřovat bakalářské studijní programy a místa ve školách neuniverzitního typu, které jsou zaměřeny odborně. Je tu celá řada profesí, kde je třeba vysokoškolsky vzdělané lidi, ale není nutné, aby měli vědecké hodnosti.
To zní hezky, ale jak toho dosáhnout? Vysokým školám se do toho nechce.
Pro vysoké školy je samozřejmě prestižní záležitostí mít magisterské a doktorandské studijní programy.
Nicméně i ve světě, kde rostly počty vysokoškolsky vzdělaných lidí, dělo se to cestou rozšiřování nabídky bakalářského studia.
Od roku 1989 se žádnému ministrovi nepodařilo získat tolik prostředků pro školství, kolik by potřeboval. Myslíte si, že vám se to podaří?
Říci, že se mi to podaří, by asi v tuhle chvíli byla zpupnost. Peněz v resortu školství asi nebude dost nikdy. Ale je řada věcí, které můžeme udělat pro to, abychom ukázali, že peníze, které do resortu jdou, jsou využity správným způsobem. A tím tlačit na jejich navyšování. Jsou bohužel věci, které je třeba udělat, i když asi nebudou populární. Je třeba vycházet z toho, jak silné jsou ročníky dětí, které nastupují na základní a střední školy, a kolik učitelů budeme potřebovat. Vím, že je velice smutné, když ministerstvo školství bude muset snižovat stavy, ale na druhou stranu to je jediná cesta k tomu, aby bylo možné učitele zaplatit.
V časopisu Reflex vyšel nedávno článek, který konstatoval, že nejste příliš kompetentní vést ministerstvo školství a že problematice nerozumíte. Jste tedy kompetentní?
Já jsem ten článek také četla. Vzhledem k tomu, že jsem v něm nenašla jediný argument, proč si to ten pán myslí, tak mu přeji jeho přesvědčení.
Miloš Zeman vás také kdysi obviňoval z lenosti. Kolik hodin v současnosti věnujete práci?
Na to se zeptejte mých spolupracovníků, ale rozhodně dost.
Deset?
Promiňte, ale já si nepotřebuji dělat alibi.
Byla jste dobrá žačka?
Já si myslím, že tak standardně. Prvních několik tříd základní školy jsem měla samé jedničky a pak už se to jenom horšilo.
Bylo něco, co jste ve škole neměla ráda?
Určitě fyziku a chemii.
Nemyslíme jen předměty.
Pamatuji si, že mě jednou v hodině zpěvu nutili, abych zpívala árii z Rusalky. A neptejte se, jak to dopadlo.
Opisovala jste?
Samozřejmě. Dnes už se necítím úplně dobře, když to mám přiznat. V době, kdy jsem chodila do školy, to bylo něco úplně normálního a každý se tím spíš chlubil. Pak jsem měla možnost být nějakou dobu v zahraničí a zjistila jsem, že opisování je tam bráno jako podvod.
Dokázala byste si ještě sednout do školy a soustředit se na učení?
Myslím, že bych to dokázala. Byly věci, které jsem se v poslední době potřebovala učit. Dlouho jsem se učila na advokátní zkoušky.
