Pan klimatický aktivista by měl v současné době ve vlastním zájmu držet ústa a neprovokovat. Právě zelené náboženství s jeho obnovitelnými zdroji a Green Debilitami je jedním z viníků toho, že dnes jsou v Česku už desítky tisíc rodin, co mají problémy zaplatit elekřinu či topení. Uhlí je fuj, protože emise. Jádro je fuj, protože radioaktivita. Hurá, vše obstarají větrníci a slunečníci. Budeme moderní a zelení. A když si náhodou dá příroda pohov, tak to dokryjeme plynem. Z velké části ruským.
Narůstající věk moc plusů nepřináší, ale jeden přece. Člověk už ledacos pamatuje a nemusí se spoléhat na to, co mu kdo nabulíkuje. Doporučoval bych autorovi se podívat, jak vypadala zejména druhá květnová dekáda před 25 lety v 97. Denní teploty 25 až 30° a noční kolem 15. Pamatuju si to tak dobře proto, že jsem v té době měl akorát novou přítelkyni. Byla to moc hezká holčina a teplé počasí mi umožnilo to plně vychutnat.
Akorát končil semestr a tak nás to zlákalo na pár výletů do přírody. Na jednom z nich jsme se ocitli u rybníka, který už byl krásně prohřátý. Sice klasický bahňák s čtvrtmetrem bláta na dně, ale ona rozhodně nebyla z těch, co dostávají hysterák, když jim bláto leze mezi prsty u nohou, a tak jsme nedokázali odolat první jarní koupačce. Na koupání jsme ale nic neměli, takže jsme do vody šli, jak nás přiroda stvořila. Společné dovádění nakonec vyústilo tak, že na křovím skrytém kousku louky došlo poprvé na její roztažené nohy. Takové příjemné věci si člověk zapamatuje dost dobře.
Čtvrt století nazpět a dalo se po půli května koupat. Anebo trochu dále do historie. První svodobné jaro v devadesátém po půli března chodila moje tehdejší přítelka na našem rande v Divoké Šárce celé odpoledne bosa, protože bylo kolem 20°. Na ty její krásně malé nožky, velikost 34, se taky moc nedá zapomenout.
Co z toho plyne? Počasí se vždycky chovalo jak se mu zachtělo a na mravenečka zvoucího se homo sapiens se moc neohlíželo.
