Čárové blesky.
Mýtus 1. Pomůže sednout si na batoh nebo karimatku
Jedním z rozšířených ale zcela nefunkčních „fíglů“, jak se ochránit před úderem blesku, je odizolovat své tělo od země. Laická rada říká, že si stačí sednout na batoh nebo karimatku, případně mít na botách vysokou gumovou podrážku a o své zdraví se člověk zastižený bouří nemusí bát.
„Při představě, že blesk musí překonat několik kilometrů izolantu vzduchu, domněnka že ho zastaví několik milimetrů gumy, je naivní,“ říká lovec bouří Jan Drahokoupil z Amatérské meteorologické společnosti.
I když je logika takové ochrany v podstatě správná, neboť guma je skutečně dobrý izolant, rada nebezpečně podceňuje sílu bleskového výboje, která je průměrně 250 kilowatthodin. Je to podobné množství energie, které by udrželo šetrnější lednici s mrazákem v provozu zhruba rok a půl. Ani vysoké turistické boty takovému náporu neodolají a sílu blesku nezmenší.
Mýtus 2. Je bezpečnější zůstat ve skupině
Není. Důvod je jednoduchý. Ve skupině je větší pravděpodobnost, že se do lidí blesk trefí. Síla blesku navíc nevyprchá okamžitě po kontaktu se zemí. Silný výboj se dokáže po zemi šířit i do vzdálenosti třiceti metrů. Je proto taktičtější raději se ve volném prostoru rozptýlit. Pokud by došlo k tragédii a do jednoho z lidí by blesk skutečně udeřil, další členové skupiny by byli od výboje uchráněni a mohli mu během chvíle přivolat záchranáře a také poskytnout první pomoc.
Mýtus 3. Blesk přitahuje rychlost
V bouřce by rozhodně neměl nikdo utíkat. Rychlý pohyb ale zájem blesků nepřitahuje. Ve skutečnosti je problém, že při běhu má člověk mnohem delší kroky. Právě vzdálenost nohou se pro něj může nakonec stát tragickou. Pokud blesk udeří někde v jeho blízkosti, pravděpodobnost, že běžce výboj zasáhne, je mnohem větší.
Mýtus 4. Nejbezpečnější pozice je v leže
Dříve byla tato rada jedna z nejpopulárnějších. Když člověk leží, je nižší než okolí, blesk proto nepřiláká. To je sice částečně pravda, zároveň ale celé jeho tělo v kontaktu se zemí a to je problém. Pokud blesk udeří někde poblíž, dostane se do ležícího člověka větší dávka proudu.
Obecně se radí mít při bouřce co nejmenší kontakt se zemí. Ideální je dřepnout si a držet se na špičkách nohou, kolena mít co nejblíž u sebe, zakrýt si uši a zavřít oči.
Mýtus 5. Blesk dvakrát do jednoho místa neudeří
„Je to velký omyl! Jsou místa, typicky vyvýšené objekty jako stožáry, antény, stromy nebo i větrné elektrárny, které zasáhne několik blesků ročně. Jsou i případy, kdy je objekt zasažen víckrát během jedné bouřky,“ vysvětluje Drahokoupil.
Rozhodně proto není příliš moudré se u takových míst zdržovat. I v tomto případě se mohou zbytky blesku šířit po zemi. Pokud navíc silný blesk udeří do stromu, voda v něm se rychle přemění na páru a dřevo doslova roztrhá. Hrozí tak zranění nejen elektřinou, ale i explozí.
Mýtus 6. Co vteřina, to kilometr
Je to oblíbené pravidlo, které má pomoci odhadnout, jak je vlastně člověk od epicentra bouře daleko. Potom, co se objeví záblesk se počítají vteřiny do doby, než je slyšet i o něco pomalejší zvuk hromu. Každá vteřina by měla odpovídat jednomu kilometru. Ve skutečnosti je takový přepočet dost nepřesný.
„Bouřka je nejvíce nebezpečná do vzdálenosti tří kilometrů,“ radí hasiči. Při počítání není ale rozdíl mezi bleskem a hromem tři vteřiny, ale devět vteřin. Člověk zastižený bouřkou si tak může myslet, že je od středu bouře mnohem dál.
Mýtus 7. Schovat se za každou cenu
Před zdivočelými živly je určitě dobrou variantou snažit se najít co nejlepší úkryt. Ne každá budova je ale jako ochrana před blesky vhodná. Úkryt ve staré hájence bez hromosvodu nakonec může způsobit mnohem víc problémů než užitku. Hrozí totiž riziko požáru. Bezpečné nejsou ani staré stavby, které nemají v pořádku statiku. Úder blesku by mohl způsobit jejich zřícení. Z úkrytu se tak nakonec může stát vězení.
Mýtus 8. Ve městě je člověk v bezpečí díky domům
Pravděpodobnost, že člověka zasáhne ve městě blesk, je skutečně mnohem nižší než třeba na poli nebo na horském hřebenu. Přesto je potřeba dávat si pozor i mezi vysokými budovami. Před dvěma lety zasáhl blesk mladou ženu na pražském sídlišti Střížkov. Záchranáři to tehdy označovali za vzácnou událost.
„Statisticky je samozřejmě taková šance nižší, než když se člověk schová pod osamělým stromem, pokoušet štěstí se ale nemusí vyplatit,“ upozorňuje Drahokoupil. Doplňuje, že lidé nebezpečí bouří berou často lehkovážně.
Mýtus 9. Mám hromosvod, nemusím se bát
Ochrana domů před blesky zažila největší revoluci v polovině osmnáctého století díky hromosvodům. Velkou zásluhu na tom má český rodák Prokop Diviš. Zařízení, které vymyslel, je ve své podstatě geniálně jednoduché. Blesk se svede do země, místo aby udeřil do chalupy. To, že má dům namontovaný hromosvod, ale ještě neznamená, že je proti katastrofě dobře ochráněný. Důležitý je totiž také jeho technický stav.
„Pokud není hromosvod v pořádku, je to pro objekt i jeho obyvatele ještě nebezpečnější, než kdyby tam žádný nebyl,“ varují hasiči. Klasickým problémem bývají domácí amatérské úpravy zařízení a také zkorodovaný materiál. Obecné doporučení říká, že je dobré nechat si hromosvod překontrolovat od profesionálů jednou za pět let.
15. června 2019 |
