Achillova pata civilizace příštích desetiletí bude k nalezení na internetu. Čím víc a těsněji jsme na něj napojeni, tím snáze může jediný teroristický čin vyvolat dalekosáhlý chaos. Uvidíme, kdy napadne nějakého teroristu, že internet je místo, kde zasadí pořádnou ránu. Proč riskovat při pašování semtexu do letadla - stačí přece z bezpečí křesla, z druhého konce světa, ochromit řízení leteckého provozu. Nebo newyorskou burzu.
Možná se to zdá teď nepravděpodobné. Ale jednou budeme na internetu závislejší mnohem víc než nyní. Snad až existenčně. Čím je technika dokonalejší, tím se stává křehčí. Za studené války dostávala speciální výsadkářská komanda pátrající po taktických jaderných raketách i odstřelovací pušku. Když na to přišlo, měli vojáci na raketu aspoň zdálky vystřelit. S puškou na raketu?
Směšné jen zdánlivě. Jediná kulka by při troše štěstí mohla zničit důležitý mechanismus a zabránit tak odpálení. Podobně i šikovné prsty na klávesnici by brzy mohly zastavit vlaky, ochromit komunikaci lékařů či zabránit ropě, aby se přepravovala na místo určení.
Je hezké věřit na ochranné programy. Ale historie učí, že čím je dokonalejší obrana, tím jsou útočníci vynalézavější. I Maginotovy linie internetu jsou odsouzeny k překonání. Co s tím?
Problém je v tom, že kolem internetu nelze postavit vojáky jako kolem strategické hranice. Amerika si chystá protijaderný deštník, ale možná pravděpodobnější je v budoucnu útok po internetu. Škody by byly těžké. Zlý džin tohoto týdne, Rudý kód, byl jen taková selanka. Neudělal vlastně nikomu vůbec nic. I přesto byly jím způsobené ztráty vyčísleny na 40,6 miliardy korun.
