Zabývala jste se amnestií z ledna 1990, kterou vyhlásil někdejší prezident Václav Havel. Uvádí se, že tehdy bylo z vězení propuštěno přes 16 tisíc lidí. Existují údaje o tom, kolik z nich se do vězení vrátilo?
Já bych to číslo, které jste řekl, korigovala. On je s tím totiž poněkud problém, údaje o propuštěných se totiž poněkud rozcházejí. My jsme pro studii, na které jsme po vyhlášení Havlovy amnestie pracovali, měli k dispozici seznamy, v nichž bylo dvanáct a půl tisíce jmen. Zároveň se ale někteří vězni propouštěli postupně, nebylo to tak rychlé jako nyní, takže se do celkového čísla nakonec započítávali i další lidé, kterým prostě doběhl trest. Osobně ale můžu mluvit jen o těch lidech, jejichž jména jsme měli.
A z nich se tedy do vězení vrátilo kolik?
My to sledovali v následujících dvou letech po amnestii a vyšlo nám, že zhruba polovina amnestovaných se znovu ocitla ve vězení.
Na svobodě už je většina vězňůPodle mluvčího Vězeňské služby Roberta Káčera je už většina vězňů propuštěna. Zhruba polovina věznic již proces ukončila, v dalších čekají na propustku jen jednotky, maximálně desítka vězňů, řekl České televizi. Během soboty ukončila propouštění vězňů například věznice v Rapoticích v Kraji Vysočina. Před amnestií bylo ve věznici 695 odsouzených. |
Vzpomenete si, jakých činů se tito navrátilci nejčastěji dopouštěli?
Z osmdesáti procent to byly majetkové delikty, tedy především různé krádeže. Pro ty pachatele to byl prostě způsob obživy, proto se dalo čekat, že dříve či později znovu ocitnou za mřížemi. Když to řeknu jednoduše, tak se těmto lidem za první republiky říkalo galérka.
Zvýšila se po Havlově první amnestii výrazně kriminalita?
Zvýšila, ale s amnestií to souviselo jen částečně. Celkově totiž ta doba byla, jak se říká, vymknutá z kloubů. A od 90. let se začal zvyšovat podíl prvopachatelů, kteří z různých důvodů začali třeba krást, třeba kvůli půjčkám, nebo kvůli tomu, že chtěli hned vše, co před rokem 1989 mít nemohli.
Hodně lidí nyní obě amnestie srovnává. Myslíte, že to je porovnatelné?
V podstatě ne. Muselo by se jít hodně do detailů a sledovat to podle toho, za co byli někteří lidé propuštění. Třeba v minulosti nebylo tolik případů zanedbání povinné výživy, což souviselo třeba s tím, že před rokem 1989 musel mít každý svého zaměstnavatele a ten dotyčnému vždy nějaké peníze na výživné srazil. Výživné se automaticky sráželo i odsouzeným, kteří museli pracovat.
Zmínila jste, že se při amnestii 1990 vrátila do vězení zhruba polovina propuštěných. Myslíte, že to bude stejné i nyní?
Určitě. Řeknu to jinak... já když vidím nyní z televize tváře lidí, kteří opouštějí vězení, tak je vlastně znám už čtyřicet let. A pro řadu z nich je prostě porušování zákona životním stylem. Na druhou stranu se tomu u řady lidí nedivím, protože když vyjdou z vězení bez koruny a nemají šanci sehnat práci, tak si nějak peníze získávat musí. Tím ale jejich chování samozřejmě neomlouvám.
Současná amnestie vyvolala hodně negativní reakce. Bylo to stejné i v případě první amnestie Václava Havla?
Myslím, že to bylo jiné. Tehdy před vyhlášením amnestii si řada lidí myslela, že je to dobrá věc, souviselo to s tím, že prezident Havel omilostnil řadů lidí za delikty, které po roce 1989 přestaly být protiprávní. Veřejnost k řadě tehdy propuštěným přistupovala, že byli zavření vlastně nesprávně. Pak ale nastalo prozření a to se částečně odráží i do postoje k současné amnestii.
