Česká justice podle ústavních soudců nezohlednila všechny okolnosti případu, když rozhodla ve prospěch banky. Případ se táhne asi deset let. V roce 2002 byl manželský pár ze Semilska těsně před rozvodem. Muž v rámci majetkového vypořádání přesvědčil ženu, aby spolu s ním podepsala úvěrovou smlouvu. Banka jim poskytla necelé dva miliony korun a získala za to zástavní právo na penzion.
Muž ale své tehdejší manželce i bance zatajil to, že na nemovitosti už jedno zástavní právo vázne. Bance předložil padělaný výpis z katastru nemovitostí. Úvěr nesplácel a později byl podmíněně odsouzen za úvěrový podvod.
Muž podvedl manželku i banku
Žena se s mužem rozvedla. Předpokládala, že v případě problémů se splácením manželova úvěru se banka zhojí na zastavené nemovitosti. To však nebylo možné kvůli staršímu zástavnímu právu jiného věřitele. Banka pak ženu jako jednu ze stran původní úvěrové smlouvy zažalovala.
Okresní soud v Semilech žalobu zamítl, Krajský soud v Hradci Králové ale později vyhověl bance a nařídil ženě, aby požadovanou částku zaplatila. Verdikt pak potvrdil Nejvyšší soud.
Podle Ústavního soudu ale justice chybovala, když se postavila na stranu finančního ústavu. Banka si prý mohla sama snadno zjistit, že muž předložil padělané dokumenty. Naopak podobnou ostražitost nebylo možné očekávat od ženy, která s mužem v době uzavření smlouvy už ani nežila.
Nejvyšší soud nevzal v úvahu individuální okolnosti případu, uvedla v nálezu soudkyně zpravodajka Eliška Wagnerová. Soudy například nezvážily, zda výkon práva v daném případě není v rozporu s dobrými mravy. "Obecné soudy dospěly k závěru o oprávněnosti nároku vedlejšího účastníka (banky), aniž by se blíže zabývaly okolnostmi případu v jejich širším kontextu, zejména jednáním banky a stěžovatelky," stojí v nálezu. Ústavní soud zároveň zdůraznil, že podle jiných rozsudků musí dluh zaplatit muž, který předložil padělané dokumenty a uvedl v omyl banku i exmanželku.
