Na sídlišti v ústecké čtvrti Severní Terasa měl Miroslav Rittich pověst vzorného otce, sousedky ho dokonce dávali za vzor manželům. Jenže na svou družku byl velmi agresivní.
"Málo se vidí, aby se chlap takhle staral o dítě. Chodil se synem ven, hrál si s ním," vypověděla dnes před soudem sousedka Libuše Pajerová. O tom, co se dělo za dveřmi bytu, kde žil Rittich se svou matkou, družkou a synem, nevěděla.
"Obžalovaný je trvalou hrozbou pro společnost i poté, co vykoná trest," uvedla soudkyně Kamila Krejcarová, když vysvětlovala svůj verdikt.
Soudkyně vycházela z posudku psycholožky, která Ritticha označila za zvlášť nebezpečného agresora. "Přitěžující bylo také to, jak naložil po vraždě s tělem," dodala soudkyně.
Rittich, jenž byl v minulosti třikrát odsouzen za násilí a výtržnosti, se s Blažkovou hádal a surově ji bil. Žena proto i na několik dní odcházela z bytu. Na Ritticha podala dvě žaloby kvůli domácímu násilí a chvíli žila i s dítětem v azylovém domě. Jenže se k druhovi pokaždé vrátila.
Loni v červnu se do bytu ve Višňové ulici vrátila naposledy. Bylo to v době od 20. do 23. června, Rittich termín nikdy přesně neurčil, kdy s Blažkovou popíjel víno. Žena šla večer spát. V noci k ní přistoupil Rittich s činkou, která vážila 16,5 kilogramů, a pustil ji na hlavu spící ženy. Závaží jí prolomilo spánkovou kost, okamžitě zemřela.
Důvod? "Jen tak," uvedl nejprve policii. Vyšetřovatelům pak přiblížil možný motiv. "Ona bude utíkat a zase se vracet a tak to bude věčně. Bude tím trpět náš syn i já," řekl.
Po vraždě se Rittich pokusil o sebevraždu
Po vraždě se pokusil sám zabít, ale podřezat krk se mu nepodařilo. Dodnes má na něm patrnou jizvu. Když zjistil, že sebevraždu nedokáže, odešel do supermarketu pro igelitové pytle, ze sklepa vzal nože a pilku. Tělo odvlekl z postele na chodbu bytu a rozřezal je. V té době jeho matka ani syn v bytě nebyli. Během činu dál popíjel víno.
Každou část pečlivě zabalil do dvou pytlů a snažil se ukrýt. Na zločin se přišlo náhodou, když děti 7. července našly u zdi gymnázia tašku, z níž vylézaly vlasy. Uvnitř byla hlava a část ruky. O čtyři dny později policisté objevili tamtéž další igelitku, ve které byly nohy odříznuté v koleni. Vraha odhalili 19. července. Při domovní prohlídce nalezli v mrazáku jeho bytu spodní část trupu.
Devětadvacetiletý Rittich se k vraždě hned přiznal. Kam uložil zbytek těla, tedy hrudník, ruku a stehna, však nikdy neřekl. Během vyšetřování spolupracoval s policií a žalobci jen napůl. Jak poznamenala státní zástupkyně Lenka Bradáčová, Rittich přiznal jen to, co už bylo známo. O podrobnostech zločinu toho moc neřekl.
Rittich se před soudem tvářil, jako by se ho proces ani netýkal. Občas se zdálo, jako by se usmál. Jen v okamžiku, kdy se řeč stočila na jeho syna, znervózněl. Bylo znát, že zmínka o dítěti je mu nepříjemná. Na lavici poposedával, rovnal si vlasy, utíral si nos.
Ani jednou ale neprojevil lítost nad tím, co spáchal. Dokonce odmítl právo na závěrečnou řeč, kterou zločinci obvykle využívají k tomu, aby se omluvili. Když se ho soudkyně Kamila Krejcarová znovu zeptala, zda opravdu nechce nic říci, jako by si na něco vzpomněl, zamířil do ohrádky s mikrofonem a řekl: "Je mi to líto."
"Obžalovaný litoval jen při prvním výslechu na policii. Ale spíše sebe, že jsme ho odhalili," podotkla Bradáčová.
Soudní psycholožka Štěpánka Tůmová označila Ritticha za hysterickou a agresivní osobnost, které dělá dobře pocit moci. "Pohrává si s okolím, chce být tím, kdo ví, jak to bylo, a nechce to sdělit. S pobavením sledoval, jak se všichni snaží dobrat pravdy. Má potřebu šokovat okolí, fascinovat, manipulovat s ním," vypověděla psycholožka.
Zároveň upozornila, že Rittichova náprava podle ní není možná. Netrpí duševní chorobou, ale poruchou osobnosti. A to se nedá léčit. "Jeho resocializace je značně ztížená. On ví, jak se má chovat, ale nechce se tak chovat. Podléhá impulzům, chtění a výrazným agresivním sklonům. Nelze předpokládat, že by se změnil," uvedla.
Rittich se snažil zmást vyšetřovatele také určením doby vraždy. Tvrdil, že svou družku zabil už na podzim 2006. Podle soudního patologa to však nemůže být pravda, ze stáří ostatků označil dobu úmrtí na konec června 2007. Svědkyně Libuše Pajerová dnes popsala, jak viděla Ritticha 21. června několikrát vycházet z domu s modrou igelitkou v ruce.
Odsouzený se vzdal práva na odvolání
Rozsudek již je pravomocný. Když soudkyně Kamila Krejcarová vyzvala Ritticha, aby se poradil s obhájkyní, zda se odvolá, udělal Rittich poslední gesto ve svém případu. "Ne, nebudu se odvolávat," řekl směrem k advokátce. Státní zástupkyně Lenka Bradáčová, která byla s výší trestu spokojená, udělala pochopitelně totéž.
"Že se obžalovaný neodvolal, je velmi neobvyklé. Tu svou hru dohrál až do konce," poznamenala Bradáčová.
Pro policii ještě ale kauza neskončila. Stále se snaží nalézt zbývající části těla zavražděné Moniky Blažkové. Policisté prohledávali skládku odpadu, neboť se domnívali, že Rittich mohl kusy těla hodit do kontejneru. Před čtrnácti dny hledali v městské kanalizaci. Zatím bez výsledku. Hledat ale budou dál.
