Stejné tresty vynesl soud v této kauze už loni, rozsudek ale zrušil pražský vrchní soud, který nařídil provedení dalších důkazů. Ani po jejich projednání městský soud své rozhodnutí nezměnil a v kauze zfalšované závěti inženýra J. B. vynesl téměř totožný verdikt.
„Chtěla bych se omluvit všem pozůstalým. Myslela jsem si, že mi pan B. chce ten majetek dát. Pokud budu moci, nějaké peníze našetřím a dám jim je. V životě bych nikoho neokradla, spousta lidí mi chtěla něco dát a já jsem si nic nevzala,“ řekla Kunstová. Při své závěrečné řeči se málem rozplakala, upozorňovala na své děti. „Existují i ty hodinky na nohu. Nechci jít do vězení,“ prosila soud o alternativní trest.
Toho se nedočkala, přestože soudce Tomáš Kubovec se obsáhle zabýval dalšími polehčujícími okolnostmi z jejího života. Například tím, jaké chvályhodné činnosti se Kunstová věnovala. Například jednou ročně pořádala akci pro klienty charity Zelená lípa, a podle svých slov podporovala také dětské centrum v Kladně. Kunstovou, která si přivydělává jako vědma, rozhořčilo, že charita její pomoc bagatelizovala a centrum se k ní neznalo vůbec. Prý proto, že úředně vše zajišťovala její matka.
U Salačové se soud zase podrobně zabýval její nezletilou dcerou. Salačová totiž v minulosti popsala, že spolupráci s Kunstovou navázala v době, kdy řešila složité rodičovské záležitosti, zároveň pracovala mnoho hodin, a neuvědomila si včas, že Kunstová ji zneužívá pro své nezákonné cíle. Navíc má její dítě velmi závažné zdravotní problémy, kvůli nimž je pro něj matčina péče nesmírně důležitá.
Žalobkyně: obžalované využívají své děti jako rukojmí
„Pro tuto kauzu začíná být typické, že nezletilé děti se stávají rukojmími svých matek, které jsou obžalovány,“ reagovala na to ve své závěrečné řeči žalobkyně Radka Miclíková. Uvedla, že obě obžalované se snaží poukazem na děti dosáhnout co nejnižšího trestu, a u Salačové zpochybnila údajnou nezbytnost její péče o dceru. „Nelze vyslat světu signál, že ženy mohou páchat trestnou činnost, a mají-li malé děti a předloží-li posudky, nemusí uložený trest vůbec odpovídat společenské škodlivosti jejich jednání,“ řekla dále žalobkyně. Pro obě ženy navrhla stejné tresty jako minule.
Podle obžaloby Salačová dělala od roku 2010 opatrovnici seniorovi J. B., který tehdy žil v domově v Ostředku u Benešova. Zjistila, že muž je značně movitý, využila jeho stavu a nechala ho podepsat prázdné papíry. Později, když zemřel, na ně doplnila text. „Využila je a vytvořila kupní smlouvu na nemovitosti, která měla být uzavřena mezi ing. B. a spoluobžalovanou Kunstovou, a tu antedatovala,“ vysvětlila žalobkyně.
Kunstovou přitom poškozený J. B. vůbec neznal a neměl důvod jí cokoli výhodně prodávat. Katastr smlouvu uznal a majetek převedl. „Škoda činila 21 milionů korun,“ popsala již dříve žalobkyně Radka Miclíková. Pozůstalí po seniorovi takto přišli o majetek, který by jinak zdědili. Byla to vila, byt, pozemky a dokonce i rodinná hrobka, ne vše se ale podařilo podle plánů. Část zločinu zůstala podle obžaloby ve stádiu pokusu. Kdyby se celý podvod zdařil, škoda by přesáhla 30 milionů korun.
Mezi obžalovanými jsou i tři muži, mimo jiné další advokát, který má nyní pozastavený výkon advokacie. Jeho podíl na činu dříve soud vyhodnotil tak, že o trestný čin nejde, a předal věc k řešení advokátní komoře jako možné kárné provinění. Další muži dostali nízké tresty, na podvodu měli spíše okrajový podíl, vše podle obžaloby řídila Salačová.
Mezi poškozenými figuruje i žena, která byla údajně přítelkyní seniora v poslední části jeho života. Podle obžalovaných se sama dopustila trestného činu, když odčerpávala miliony z jeho účtu v době, kdy muž trpěl Alzheimerovou chorobou. Žena tvrdila, že šlo o dary. Případem se zabývala policie, ale odložila ho pro nedostatek důkazů.
