Přijel jsem k vám na služebnu proslulou tramvajovou linkou číslo 9. Jak poznám, že v ní právě "pracují" kapsáři?
Oni si všímají především vašich zavazadel, musíte si tedy dávat pozor, kdo vás sleduje. Často používají různé předměty - my tomu říkáme šátra - to jsou šály nebo bundy přes ruku. Máme ale i kapsáře z Ostravy a ti mají prořezané kapsy u bundy. Vypadá to, že mají ruce v kapsách, ale přitom už šátrají v cizí kabelce. Další používají mapy. Ženě sedící na sedačce zakryjí výhled, zabaví ji tím a druhý člověk se jí hrabe v kabelce.
Mám šanci se ubránit, když si mě vyhlédne parta zlodějů?
Je to hodně těžké, když si nebudete dávat pozor. Je to otázka několika vteřin. Nejsnadnější terč jsou lidé s batohy na zádech. Chce si to pokládat věci k nohám a dávat pozor. Ne každý, kdo k vám jde s mapou, chce poradit. Ženám nepomůže, ani když si kabelku chrání rukou na boku. Stejně mají kus za sebou a zlodějům i to stačí.
Hrozí mi nebezpečí, když se dostanu s kapsáři do konfliktu?
Záleží na tom, s jakými. Bulharky, které jsme zatkli v neděli, by konflikt nevyhledávaly. Problém je s organizovanými skupinami Rumunů. Před časem jezdili v metru a to až hraničilo s loupeží (pachatel vyhrožuje nebo používá násilí - pozn. red.). Ti by se byli schopní prát. Nejhorší jsou Arabové, ti hned vytahují kudly. Když se je snažíte zadržet, tak jsou agresivní. Jednou se s námi i prali v McDonaldu a rozbili stůl.
Takže prát se, nebo ne?
U Arabů bych to nedoporučovala. Ale ti zase pracují v restauracích, fast foodech, kde se tomu snadno vyhnete dobrým hlídáním věcí. Čeští a slovenští Romové se ale neperou, ti křičí: Já to nebyl. Těch se nemusíte bát. Bulharky se stáhnou, to bývají štíhlé holky. Ale obecně, dělat hrdinu je nesmysl, tragédií už jsme měli dost. Radím tedy volat známé linky 156, 158, 112.
Podívejte se na dvě akce bulharských kapsářek.
Kolik národností nebo skupin v Praze operuje?
Jednu dobu nám sem jezdili Rusové, kterým jsme říkali "strýkové". Nosili bekovky, že kradou v metru, na nich nebylo vidět. Už jsme měli i zadrženého Vietnamce. Jo, a Slováci sem jezdí.
Mají nějak Prahu rozdělenou?
Arabové dělají restaurace, Bulharky dělaly na Pražském hradě, Královskou cestu, na hlavních turistických trasách, zašly i do obchodu s oblečením. Rusové dělají metro, Ostraváci kradou obecně v dopravě - známá linka 133 (autobus ze Staroměstské přes Florenc do Hostivaře - pozn. red.). Romové a Slováci se pohybují v centru. Olašští Romové, kterým říkáme Hroši, protože jsou velcí a tlustí, kradli v tramvaji 22, která jede z centra na Hrad. Někteří zloději práci maskují nabízením parfémů na ulicích.
Kamery ano, ale většinou běháme venku
Na jaký nejkurióznější způsob okrádání jste narazili?
Byl tu před časem nový typ kapesních krádeží. Zlodějky měly fotku postiženého dítěte a na něj vybíraly příspěvek. Měly vizitky nějaké smyšlené organizace, v rukou blok, kam si zapisovaly, kolik kdo přispěl a z jaké země. A když jste se soustředil na psaní a bavil se s jednou zlodějkou, další dvě vás obraly.
Jak to udělat, abych si užil památky, a přitom mě neokradli?
To je těžké. Nemít věci v kabelce a batohu na zádech, ale v kapsičce na krku. Peníze si dávat do vnitřní kapsy bundy, na košili. Základ je dávat si na věci pozor, nepoutat na ně pozornost kapsářů. Zvlášť v létě.
Kteří turisté jsou pro zloděje nejsnadnější cíl?
Asi Japonci, Korejci. Jsou tak zabraní do památek, že si na své věci vůbec nedávají pozor.
Spoléháte se jen na kamerový systém, nebo jsou v ulicích i kriminalisté v civilu?
Většina lidí z našeho oddělení pracuje na ulici. Kamerové systémy jsou velká pomoc, ale z toho "nevaříme". Musíme získávat informace z kriminálního prostředí, naše práce je hlavně běhání venku.
Jak je dnes obtížné získávat informace z kriminálního prostředí?
Stále funguje, že se mezi sebou prásknou. Tak jak my známe je, znají oni nás. Někdy si třeba myslí, že když někoho prásknou, tak si pomůžou.
Kapsáři cestují po celé Evropě
Na Bulharkách zadržených minulou neděli jste "dělali" čtyři měsíce. Proč tak dlouho?
Museli jsme hlavně zjistit, jak je to velká skupina. Pak vypátrat, jak sem jezdí, zda jsou u nás ubytované a kde. Navíc se dobře hlídaly, bylo těžké se k nim dostat. Pouliční kriminalita je velmi specifická, musíte zloděje chytnout hned při činu. Když se to nepovede, špatně se jim něco dokazuje. Většinou se všech ukradených věcí hned zbavují a mají u sebe jen peníze. Ne vždy si turisté okradení všimnou na místě, kde k němu došlo. To nám také ztěžuje dokazování. Navíc řada z nich jsou takové "turistky". Jezdí po evropských metropolích a kradou. Nikde se nezdrží dlouho.
Ve skupině zadržených Bulharek byla i nezletilá zlodějka. Je to obvyklé?
Stává se to.
V zahraničí operují i dětské gangy. Jsou i v Praze?
Už ne. Před pěti lety jsme tu měli asi osmileté Rumuny, kteří kradli na ulici.
Došlo za poslední roky k nějakému vývoji v pouliční kriminalitě?
Když budu mluvit pouze o Praze, tak za posledních pět let se počet krádeží pohybuje kolem devíti tisíc ročně. Před tím bylo třeba sedm tisíc. Určité zvýšení tedy je. Problém je v trestech. Pokud zloději pracují organizovaně, soud jim dá podmíněné tresty nebo je vyhostí. Ale jsme v Schengenu a nikdo jim nezabrání, aby se vrátili. Zákon na to pohlíží jako na trestné činy s nízkou společenskou nebezpečností. Ale přitom zloději ukradnou věci za 55 milionů korun. Kdyby byly tresty vyšší, tak si to řada z nich jistě rozmyslí.
Takto pouliční kriminalitu částečně vyřešili v New Yorku, kde i málo nebezpečné činy trestali vězením.
Jistě, vždyť si vezměte, že si krádežemi zajistí slušné živobytí. Už jsme měli i případ, že ukradli dvě stě tisíc v hotovosti. Podle statistik vychází průměrně pět tisíc na jednu kapesní krádež.
