Nedávný nástup třicátnické generace oživil naši jazzovou scénu hned v několika směrech. Nedávno se objevila zpráva, že produkci Animal Music, kde se soustřeďuje podstatná část našich mladých souborů, přebírá k zahraniční distribuci Supraphon, firma s rozsáhlými partnerskými vztahy, založenými na mezinárodně respektovaném katalogu v oblasti vážné hudby. Na vlastní, kdysi bohatou jazzovou produkci, totiž Supraphon prakticky rezignoval záhy po listopadovém zvratu. Teď jej však nová situace v zájmu o jazz přivedla k rozhodnutí, že by vedle svého klasického katalogu mohl v zahraničí nabízet i slibně nastupující vlnu našeho mladého jazzu.
Ale vedle profesionální sféry se objevuje i leccos jiného. Díky dnešním technickým možnostem se mohou uplatnit i někdejší samizdatové edice dokumentující - téměř objevné - pohledy na naši poměrně nedávnou jazzovou historii.Takovým způsobem je možno získat hned 5 CD souboru Free Jazz Trio Olomouc s nahrávkami koncertů z let 1982-2002.
O albuFree Jazz Trio: Tišnovsko 2 CD, stopáž 62:15 + 61:25 minut. Vydala |
Dvojalbum z koncertu v Tišnově ukazuje, že dnešní jakoby freejazzová orientace Projektu Z, jehož CD právě vyšlo u Animal Music, neexistuje v našem jazzu bez předchůdců. Kytarista Petra Zelenka ovšem se svou „Z“ sestavou přistupuje k free jazzu s odstupem postmodernistického pohledu a soustřeďuje se na vlastní autorskou tvorbu. Kdežto Free Jazz Trio dnes přináší především překvapení, co v období pečlivého ideologického normalizačního dohledu mohlo na našich pódiích také zaznívat a co přinášelo především klasiku svého žánru. Na tomto dvojalbu jsou to například skladby Cecila Taylora, Jana Garbarka, Alberta Mangelsdorffa, Johna Surmana, Michala Urbaniaka, Johna McLaughlina či Dizzyho Gillespieho.
Free Jazz Trio, které vzniklo 1972, je vlastně kvarteto. V popředí stojí alt a barytonsaxofonista Milan Opravil (ročník 1940) a soprán a tenorsaxofonista Josef Bláha (1946). Jejich občasná dueta ve vkládaných fanfárových vstupech předjímají metodu, která patří i do výzbroje dnešních třicátníků. Ti však už do značné míry ustoupili od uvolněných temperamentních sól, která tehdejší posluchače vzrušovala asi největší měrou. Přispívala k tomu i rytmika: Josef Mahdal (1940) hrál na tehdy ještě neobvyklý bezpražcový elektrický kontrabas (tetrachord chassi) a Petr Večeřa (1956), který dodnes slouží jako mluvčí skupiny, na bicí a perkuse zasahoval do celkového zvuku vydatněji, než je dnes obvyklé.
Celkový dojem potvrzuje, že orientace Free Jazz Tria, byť výbušnější a "neukáznělejší", měla už před třiceti lety ledacos společného s úsilím našich dnešních třicátníků. Podle reakce na nahrávkách z koncertů to alespoň jistá část posluchačů spontánně přijímala. Pro ty, kdo dnes sledují hledání našeho mladého jazzu v celé jeho šíři, může být setkání se samizdatovými edicemi Free Jazz Tria zajímavé i poučné.
