Tárik Azíz, chaldejské katolík a jediný křesťaň mezi jinak muslimskými členy vrchního iráckého velení, se narodil v roce 1936 v rodině chudého rolníka ve vesnici na severu Iráku.
Během studií angličtiny a anglické literatury na Bagdádské univerzitě vstoupil do tehdy ilegální strany Baas. V roce 1958 zakončil studia doktorátem a stal se redaktorem listu Al-Džumhúríja, kde působil celých pět let.
V šedesátých letech redigoval stranický ilegální tisk, za což byla byl několikrát pronásledován. V roce 1963 se stal šéfredaktorem listu Al-Džamahír.
Po baasistické revoluci v roce 1968 se stal šéfredaktorem tiskového orgánu iráckého regionálního vedení strany Baas As-Saura. Později byl zástupcem vedoucího byra pro tisk a informace a zároveň byra pro kulturu, výzkum a stranické vzdělání.
Kariéra novináře ho předurčovala k postu ministra informací. Tuto funkci zastával v letech 1974 až 1977, kdy se stal člemem celoarabského vedení strany Baas. O rok později už byl náměstkem předsedy vlády.
V roce 1980, kdy začala osmiletá irácko-íránská válka, Azíz, křesťanským jménem Michail Yuhanna, přežil pokus o atentát šíitského hnutí na bagdádské univerzitě.
Ministrem zahraničí se Azíz, odpovědný za popravy spojené s nástupem Saddáma Husajna do prezidentské funkce, stal v lednu 1983.
Obratný diplomat nikdy nekritizoval středověké praktiky mučení či únosů, které provozoval režim Saddáma Husajna. Kromě toho je považován za velmi výřečného a zdvořilého politika.
Svou oddanost vůdci Azíz prokázal i tím, že jednoho ze tří dětí pojmenoval Saddám. A to i přesto, že syna Zijáda v únoru 1996 údajně zatkl Husajnův syn Udaj.
Podle britského listu Financial Times ze listopadu 1998 stál v čele tajného výboru, jehož posláním bylo účinně ukrýt zbraně hromadného ničení před zbrojními inspektory OSN.
