Skupina Nedaba hraje po pražských jazzklubech a občas i v zahraničí šest let. Ve své vlastní charakteristice se zařazuje do oblasti "autorského moderního jazzu se skladbami s nápaditou melodikou, bohatými harmonickými spoji a propracovanou formovou složkou“. To od nich není sebechvála, nýbrž přesný autoportrét!
Pro zběžného pozorovatele nyní v českém jazzu - a do jisté míry nejen v něm - pokračuje postbopový mainstream s chorusovými sóly, s nepřetržitým rytmickým doprovodem pravidelného beatu a z toho plynoucím přímočarým napětím. Existuje zde však i druhá větev, směřující ke svobodnější práci s tempem a k většímu uplatnění skladatelského myšlení. Zjednodušeně řečeno, ke stylu charakterizovanému producentským přístupem proslulé mnichovské značky ECM. Zdá se mi, že Nedaba se pohybuje na vzácně vyvážené hranici mezi těmito polohami. Jejich debutové album Songs About… obsahuje osm skladeb vedoucího, pianisty Tomáše Sýkory. Ten byl na VOŠ při pražské Konzervatoři Jaroslava Ježka žákem skladatelské třídy Karla Růžičky: už to něco napovídá.
Setkání generací
Skladatelsky se Tomáš Sýkora uplatňuje na obou stranách pomyslné hranice: jeho klavírní cyklus Do větru a do tmy, interpretovaný vynikající pianistkou a skladatelkou Zdeňkou Košnarovou, byl doposud uveden ve Francii, v Portugalsku a v Chorvatsku. Jeho témata na jazzovém albu Nedaby jsou výrazná a přitom nikoliv vysloveně přímočará či jednoznačná.
o cd: Nedaba: Songs About…CD Nedaby obsahuje tyto skladby: Stopáž 58:03 minut, vydala firma Mot´s Music, 2009. Obsazení skupina Nedaba na albu Songs About… |
V aranžérsko-kompoziční práci Sýkora uplatňuje jak pravidelný beat, tak mezihry, v nichž se průběžný rytmus uvolní. Sóla se střídají s prokomponovanými pasážemi, se spontánními dialogy - zvláště hezká je souhra piana s basou, nebo s dvojhlasem dechů, který může měnit svou barvu podle rejstříku a podle toho, jaký nástroj saxofonista David Fárek právě použije. Občas se dechy z duetního vedení uvolní k volnému pohybu hlasů, v kratičkých momentech připomínajícímu neworleánský kontrapunkt nebo naopak freejazzovou volnost. A sóla sama budí neustále dojem, že v nich skutečně o něco jde, a působí logikou hudebního vývoje a nejen bezpečně zvládnutou technikou.
Tomáš Sýkora, ročník 1979, sbíral hudební zkušenosti i v Itálii nebo v Americe. Členem skupiny Nedaba je ovšem také o dvě generace starší Michal Gera (1949), kterého českým jazzovým posluchačům věru netřeba představovat. Všichni ostatní (David Fárek - saxofony a flétna, Marian Friedl - kontrabas, a Cyril Lojda - bicí) jsou Sýkorovi vrstevníci, a přitom znějí občas zajímavěji než protřelí matadoři naší zavedené scény.
Slibný směr
Přitažlivost alba Nedaby pro mě neplyne z již prokazatelně zvládnutých mistrovských met: k těm čeká soubor ještě notný kus vytrvalé dřiny. Nesporné se mi však zdá šťastné směřování cesty, kterou se společně vydali. Každé z čísel alba má své šťastnější i méně šťastné momenty. Očividně nejzdařilejší mi přijde Sue Ellen: pěkná vzorkovnice prokomponovaného střídání zvukových textur, muzikantského dialogu piana s kontrabasem, téměř ellingtonského Gerova sóla s dusítkem, i mužný a vyspělý tenorsaxofonový příspěvek Davida Fárka s rozevlátým rozpovídaným ansámblovým závěrem. To je opravdu dobré vykročení.
Odkazy:http://nedaba.sweb.cz – stránky skupiny, na nichž jsou i nahrávky ve formátu MP3 |
