Nynější situaci v bagdádském muzeu, které shromažďovalo archeologické památky tisícileté historie Mezopotámie, odborníci přirovnávají ke zničení knihovny v Alexandrii v pátém století či k vydrancování Bagdádu mongolskými hordami v roce 1258.
Ale ani teď, týden poté, co bylo muzeum vyrabováno, není jasné, co všechno z něj vlastně zmizelo. Zatím jsou k dispozici jen odhady a ty mluví o tom, že jen v tomto muzeu jde nejméně o sto tisíc ukradených či zničených objektů.
Odborníci se zmiňují například o hliněných tabulkách k Chammurabiho zákoníku z 18. století před naším letopočtem, o čtyři tisíce let staré bronzové hlavě akkadského krále, zlatých pohárech, impozantních starověkých sochách a vzácných starých rukopisech.
Přitom prvním krokem k zamezení dalších nevyčíslitelných ztrát je zjistit, co skutečně bylo ukradeno, aby se po objektech mohlo začít celosvětově pátrat. Je velmi podezřelé, že při drancování bylo z velké části zničeno i dokumentační a inventární středisko muzea, což řadu expertů vede k závěru, že šlo o superloupež na objednávku.
Kromě toho záběry britské televize ukázaly, že dveře trezorů, z nichž zmizely poklady mezopotámských kultur, byly zcela neporušené. Pomohl lupičům, dobrovolně či nedobrovolně, někdo z pracovníků muzea?
Loupež na zakázku?
"To vše by mohlo naznačovat, že se jednalo o organizovanou loupež," citovala agentura AP Neila Brodieho z Ústavu pro archeologický výzkum v Cambridgi. "Zničení dokumentace ztíží identifikaci předmětů a jejich možné navrácení."
Za ukradené objekty na černém trhu se starožitnostmi a archeologickými artefakty přitom mohou překupníci získat neuvěřitelně vysoké částky. Je nemálo soukromých sběratelů ve Spojených státech, Japonsku či v Evropě, kteří za ně budou tuto cenu ochotni zaplatit, a to i přesto, že se těmito exponáty stěží budou moci veřejně pochlubit.
Je to vždy jen záležitost poptávky a nabídky a zdá se, že zájem o "zboží" z této oblasti neustále převyšuje nabídku. Sítě organizovaného zločinu se starožitnostmi jsou mnohdy také propojeny s neprůhledným světem obchodu s narkotiky. Ty nejskromnější odhady o finančním rozsahu tohoto nezákonného trhu se starožitnostmi se zmiňují o čtyřech až pěti miliardách dolarů ročně.
Je kromě toho pro tento druh zboží typické, že se propašuje přes hranice a prochází tolika rukama prostředníků, že než se dostane k bohatým kupcům či aukcionářům v rozvinutých zemích, je jeho původ dokonale zamlžen.
Navíc moderní technologie přinesly organizovanému zločinu další výhody. Internet jim poskytuje oficiálně velmi těžko kontrolované fórum, kde mohou nakradené artefakty nabízet v nelegálních aukcích, stejně jako důmyslné přístroje, které jim umožňují nalézt a vydrancovat archeologická naleziště. Svědčí o tom bohatý seznam vyloupených nalezišť v Asii, Africe, v Americe, ale i krádeže starožitností v Evropě.
Už před nynější válkou tento obchod v Iráku kvetl a ze země mizely tisíce starověkých artefaktů, které své kupce našly v zahraničí. Jen za první války v Perském zálivu prý bylo ukradeno na 4000 předmětů. Po internetu, ale i mezi odborníky kolují pověsti, že některé z ukradených předmětů se již vynořily na Západě.
Šance, že do bagdádského muzea se uloupené artefakty jednou vrátí, příliš velká není. "Je naopak velmi pravděpodobné, že předměty zmizí v soukromých sbírkách mimo Irák," soudí profesor Walter Sommerfeld z univerzity v německém Marburgu.
