"Představuji si, že v době tahu těchto zvířat měli lovci přebytky masa. Pak po dlouhé měsíce žili v nedostatku a usilovali o potravinovou rezervu čerstvého masa pro horší časy," vysvětluje cestovatel Sonnek, který má za sebou už několik cest do Himálaje a Thajska.
Podle něj lovci přišli na to, že stačí nějaká chycená zvířata uvázat, krmit a napájet. Největším zdrojem masa v té době byl mamut, a aby ho nemuseli krmit, vymysleli pohyblivou klec, nesenou mamutem. "Ta mu umožňovala pohyb jen v prostoru, který vypase," rozvinul svůj nápad rodák z Hlučína.
Některý z lovců si zařízení zapamatoval a zakreslil na stěnu jeskyně. Předtím nevýznamný detail přední nohy sahající pod konstrukci se tak stává nejdůležitějším z celé kresby.
Jak to vidí cestoval Sonnek
|
"Nákres je zřejmě záznam odpozorované skutečnosti. Spojení konstrukce na boku mamuta, případně provaz vedoucí přes hřbet na druhou stranu, je ukrytý v osmdesát centimetrů dlouhé srsti, nebo je konstrukce spletenou srstí k mamutu přivázána a dalšími chlupy překrytá," uvažuje Sonnek.
Konstrukci podle něj lovci vyrobili z vrbových proutků spletených jako pomlázka do mnoha copánků a ovinutých dohromady kůží nebo šlachami. A jak ji k divokému zvířeti připoutali?
"Mohli je vychovávat od nejranějšího věku jako mahuti v Thajsku. Ti slůňata oddělí od matky a místo přirozených schopností nezbytných pro přežití je učí přenášet klády nebo různým cirkusovým kouskům. Pak se ale o ně musí starat celý život, jako o postižené dítě," vysvětlil.
Pravěcí lidé hlady netrpěli, tvrdí odborník
Libor Balák, zabývající se pětadvacet let rekonstrukcemi a životem lidí v minulosti, se domnívá, že je zcela v pořádku přemýšlet o nejrůznějších tématech a hledat nové úhly pohledu.
Zároveň ale namítá: "Vyobrazení mamuta zřejmě patří ke kultuře magdalenienu. Lidé v té době měli jeden hrůzný zvyk - vrstvení kreseb. Ti, kteří obraz vyryli jako poslední, přehlédli ty před nimi, které překrývali. V té době lovci přizpůsobovali svůj život rytmu a pohybu stád sobů a koní, takže je nepravděpodobné, že by si ochočili mamuta. Spíš ho jen zobrazovali na kresbách jako zajímavý subjekt," říká paleoetnolog a autor podkladů a samotných výtvarných prací internetového muzea Antropark na stránkách Archeologického ústavu Akademie věd Brno.
Balák také vyvrací představy, vyvolané knihami Eduarda Štorcha, že lovci mamutů žili v neustálém nebezpečí a hladu. "Na nábrusech zubů těchto lidí nebyly ztenčené proužky, jako když člověk trpí hlady. Nadbytečné zadržování uvězněného mamuta by pak nedávalo smysl," mínil Balák.
