Barma byla až do roku 1935 řízena jako součást Britské Indie a vztahy mezi oběma zeměmi zůstaly silné i po získání nezávislosti Barmy v roce 1947. Ve velkých barmských městech vzkvétala indická podnikatelská komunita a kulturní i politická spřízněnost měly hluboké kořeny. Indický nacionalistický vůdce a první premiér Džaváharlál Néhrú byl blízkým přítelem barmského nacionalistického hrdiny Aun Schana, jehož dcera, nositelka Nobelovy ceny a opoziční vůdkyně Aun Schan Su Ťij, studovala v Dillí.
Příznivci Národní demokratické síly vyvěšují před svým sídlem plakát se Su Ťij
Po mnoho let stála Indie jednoznačně na straně demokracie, svobody a lidských práv v Barmě – a to hmatatelnějšími způsoby, než je rétorika západních kritiků barmského režimu. Když generálové v roce 1988 potlačili lidové povstání, v roce 1990 anulovali drtivé volební vítězství Národní ligy za demokracii (NLD) v čele s Aun Schan Su Ťij, stříleli do studentů a pozatýkali nově zvolené vůdce, indická vláda zpočátku reagovala tak, jak by si byla většina Indů přála. Indie poskytla prchajícím studentům azyl i základnu pro jejich hnutí odporu (spolu s jistou finanční pomocí) a podpořila noviny a rozhlasovou stanici, které šířily hlas demokracie.
Poté však zasáhla realita. Indičtí strategičtí soupeři, Čína a Pákistán, si začali barmské generály předcházet. Oba nápadníci za to dostali nabídku značných ekonomických a geopolitických ústupků. Číňané dokonce začali budovat na barmském pobřeží přístav, odkud je mnohem blíže do Kalkaty než do Kantonu. A barmští generálové začali poskytovat bezpečné útočiště a zbraně pestré směsici protiindických vzbouřeneckých hnutí, která páchala spoušť v severovýchodních indických státech a uchylovala se do svatyní v čerstvě přejmenovaném Myanmaru.
Barmánci si čtou u trafiky noviny
Dokonalý obrat
To vše bylo značně znepokojivé pro indické politiky, jimž se tímto bolestným způsobem dostalo připomenutí, nakolik zranitelná je jejich země vůči odhodlanému sousedovi. Poslední kapkou se stal nález rozsáhlých ložisek zemního plynu v Barmě, přičemž bylo zřejmé, že tato ložiska nebudou zpřístupněna Indii, neboť ta byla pokládána za nepřátelskou vůči juntě. Přímo za humny Indie získávali půdu pod nohama její rivalové, zatímco indické firmy ztrácely nové ekonomické příležitosti. Cena za morální zahraniční politiku začala být zkrátka příliš vysoká.
A tak Indie otočila o 180 stupňů. Když pákistánský prezident Parvíz Mušaraf odcestoval do Myanmaru, aby oslavil novopečený vztah své země s kolegy-barmskými generály, indický ministr zahraničí Džasvant Singh ho brzy následoval. Stále beznadějnější operace odporu vedené z indického území byly ukončeny v naději, že barmská strana oplatí stejnou mincí. Dalším indickým cukrátkem pro barmské generály pak bylo poskytnutí vojenské pomoci a zpravodajské podpory jejich vlastním neutuchajícím kontrapovstáním.
V čele barmské vojenské junty je Than Šwei (uprostřed)
Indická cesta se tím završila: od obhajoby demokracie sklouzla Indie k napomáhání a ponoukání vojenského režimu v Rangúnu (dnešním Yankounu). Když byli v roce 2006 na rangúnských ulicích koseni mniši, vyzvala indická vláda k jednání, brebtala banality o národním usmíření a stavěla se proti sankcím. Indie rovněž vyslala svého ministra pro ropu, aby dojednal energetickou dohodu, čímž dala jasně najevo, že skutečné priority země spočívají v národních hospodářských zájmech a solidarita s barmskými demokraty je až na druhém místě. (Současně indičtí diplomaté čas od času diskrétně intervenovali ve prospěch Su Ťij, avšak jejich efektivitu omezovala neochota Indie znepřátelit si juntu.)
Vojenská přehlídka v barmské metropoli Neipyijto (27. března 201é)
Vztah srdce a duše
To vše bylo ve skutečnosti naprosto pochopitelné. Činitelé v Dillí oprávněně reagovali na západní kritiku indické politiky zatrpkle. Indie nepotřebovala poučování o etice právě od Spojených států a Velké Británie, které dlouho rozmazlovaly vojenské diktátory v Pákistánu, dalším jihoasijském sousedovi Indie.
Jakákoliv indická vláda má závazek především vůči vlastnímu lidu a není pochyb o tom, že ekonomické příležitosti plynoucí z barmské ropy a plynu jsou pro Indy přínosné. Je zde také strategický imperativ neposkytovat půdu pod nohama nepřátelům Indie na jejích hranicích. Indie čelí nevyhnutelné geopolitické realitě: můžete načas odložit své ideály, ale nemůžete změnit své sousedy. Indické vládě nelze vyčítat, že usoudila, že její národní zájmy v Barmě jsou důležitější než podpora tamní demokracie. Členské země Sdružení států jihovýchodní Asie ležící za barmskou východní hranicí provedly podobné kalkulace.
Mnoho Indů si však klade otázku, co taková politika udělá s Indií jako s civilizací. Kdyby idealistický demokrat Néhrú nebyl zpopelněn, možná by se kvůli indickému postoji k Barmě obracel v hrobě. Je to politika, která se neřídí srdcem, nýbrž hlavou, ale Indie při jejím uskutečňování ztrácí i špetku své duše.
Plakát s výzvou k propuštění barmské disidentky Su Ťij.
Shashi Tharoor, bývalý indický státní ministr pro vnější záležitosti a zástupce generálního tajemníka OSN, je poslancem indického parlamentu a autorem několika knih.
Copyright: Project Syndicate, 2010. Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka; titulek a mezititulky jsou redakční.
