Tak za prvé, v jihovýchodní Asii žádný baby boom není, tam klesá porodnost ke dvěma dětem na matku, když před pár desítkami let byla na úrovni Afriky. Takže autor nejspíš nemá ani odpovídající vzdělání a rozhled. A taky si autor plete dojmy s pojmy. Čekal jsem, že ve článku vědecky popíše jak nižší úmrtnost, vyšší vzdělání či schopnosti dětí a celková prosperita sníží jejich šílenou porodnost na udržitelnou míru. Ale kdepak, autor prostě věří že budou pracovat, neřeší kde či pro koho a doufá v asi nezištnou pomoc zahraničních firem. A proč by to měli dělat? A komu se to bohatě vrátí? Vždyť - jak jsem již napsal - jenom v Nigérii o souhrnné velikosti Německa a Francie by měla žít koncem století miliarda lidí!!! Moc toho teda nevysvětlil.

Jak proboha přišli na to, že takto narozené miliardy afrických dětí budou v budoucnu pracovat? Budou dělat jen tři věci - válčit o území a zdroje (nejprve mezi sebou, pak s námi), natahovat ruku pro další pomoc a dělat další děti.

Nějak jsem nepochopil, jak se peníze investované do boje proti podvýživě vrátí. Je evidentní, že se vrátí natažená ruka. Ale jak se vrátí peníze?

Podvýživa v dané oblasti... překročen počet obyvatel k velikosti obdělávané půdy a technologické vyspělosti obavatel... = regulační mechanizmus.

Zase tu někdo dělá sociální inženýrství...

Doporučuju článek Mojmíra Hampla - Proč pomoc nepomáhá? http://www.revuepolitika.cz/clanky/14/proc-pomoc-nepomaha