Platíme daň za špatné vládnutí. A proč? Protože jsme si to nebyli ochotni přiznat - odpověděl mi poražený středočeský hejtman Petr Bendl na otázku, proč ODS prohrála volby tak drtivě.
Nikoliv porážka sama, ale její míra zdrtila stoupence ODS. Jedna pravicová fanynka poslala manžela pro kilo krevet a drahé francouzské víno. Byla to poslední večeře na Titaniku. Éterem létaly vtipy plné deprese. Nebo nadsázky: "Himbajs šúviks, Bratrstvo kočičí pracky porazilo Mirka. Z toho by i kůň zcepeněl!" zněla jedna SMS narážející na Rychlé šípy.
V oranžovém táboře vládlo ne nadšení, ale přímo nadnadšení. Netušil jsem, že v profesionálním obličeji Davida Ratha je možno zahlédnout čirou dětskou radost. Na dvoře Lidového domu v sobotu večer z něj však zářila. Jiří Paroubek stál na pódiu s kabelem od mikrofonu v kapse, vypadal unaveně a šťastně. Oba vítězové snili oranžový sen.
Skóre 0:13
To, že ODS nezopakuje svůj krajský volební triumf z roku 2004, bylo jasné. Ale proč prohrála tolik?
Nejde totiž jen o to, že porážka 0:13 bolí v politice stejně jako v hokeji. Byl to nejhorší volební výsledek ODS v celé její historii. Ba horší, než když se rozpadala pod tíhou finančního skandálu na konci devadesátých let.
Mirek Topolánek porážku bagatelizuje. Musí. "Je to daň za vládnutí," mává rukou. Na SMS, zda může odpovědět na otázku, proč jeho strana prohrála volby o tolik, odepsal: "Jistě. Rád. Po senátních volbách!"
Jejich druhé kolo totiž může hořkost prohry zmírnit v pouhou pachuť. Pokud by modří udrželi v Senátu většinu, řeklo by se opravdu, že neúspěch v krajích byl jen výkyv na Topolánkově vítězné cestě.
Vítěz a poraženíJiří Paroubek vyhrál všechno. Ukázalo se, že ani skandály v jeho blízkosti nemohou poškodit výhru sociální demokracie. Jeho agresivní politika zaměřená proti reformám ODS dostala od voličů zelenou. Tedy oranžovou. Mirku Topolánkovi jde o krk. Porážku přijal noblesně a naději teď vkládá do druhého kola senátních voleb. Jeho vláda však může padnout kvůli rebelům už zítra. Pavel Bém, možný Topolánkův vyzývatel, o příčinách porážky říká: "ČSSD se podařilo udělat z krajských voleb referendum o vládě a Mirku Topolánkovi.“ Jiří Čunek, další ohrožený vůdce. Příčinu prohry vidí ve zdravotnické reformě. Aby se zachránil, musí se postavit proti Topolánkovi. |
Jenže nebyl. Sociolog Jan Hartl říká, že výzkumy jeho ústavu STEM už před volbami ukazovaly, že situace ODS není růžová: "Sociální demokracie měla převahu ve všech regionech. Dokonce i v Praze, kde se nevolilo. Výsledky byly jasné: lidé měli dvoutřetinovou tendenci volit podle celostátních témat, ne podle regionálních. ODS, zejména její centrální vedení, tuto situaci podcenilo. Nebylo schopno nic postavit proti negativní kampani soupeře."
To, že modří v kampani selhali, mohl každý vidět na vlastní oči. Inzeráty ČSSD ukazovaly smutnou mladou ženu s dítětem: "Posledně jsem nevolila. Pak jsem přišla o přídavky a všechno zdražilo. Letos k volbám půjdu!" Na koktejl z demagogie, citu a populismu odpovídala ODS například: Kraj, místo pro život. Nebo fotografií Topolánka s nosem nahoru a výčtem vládních úspěchů. Jenže tohle všechno pořád zcela nevysvětluje míru neúspěchu. ODS ztratila nejen voliče, které jí přidalo Topolánkovo rozkročení od ideologické ztuhlosti pozdního Klause. Ztratila i ty věrné.
Naopak druhá strana bodovala: "ČSSD se podařilo dostat k volbám voliče, kteří volí podle nálady. A ti chtěli změnu. Sociální demokraté mluvili o referendu o vládě, skutečně ho vyvolali a vyhráli," uvedl sociolog Jan Herzmann.
Jan Hartl doplňuje: "Otrávení voliči ODS zůstali doma. Nebyli vyburcováni. Dopadlo to ještě oranžověji, než jsme očekávali."
Gross byl bit víc
Jenže ani volební katastrofa nemusí pro velkou stranu znamenat konec nadějí na vládnutí: "Vyhráli jsme tak drtivě, protože to bylo referendum o vládě," tvrdí stínový ministr školství za ČSSD Jiří Havel. Ale hned upozorňuje: "Před čtyřmi roky prohrála ČSSD ještě drtivěji."
V roce 2004 byly ulice plné plakátů s usměvavou tváří novopečeného premiéra a jednoho z nejpopulárnějších politiků Stanislava Grosse: "Myslím to upřímně," ujišťoval vyretušovaný mladík v nadživotní velikosti voličstvo. Nepomohlo to.
ČSSD získala v celostátním součtu pouhých čtrnáct procent hlasů. Daleko za KSČM, která měla téměř dvacet procent. ODS měla šestatřicet procent. Celá mapa republiky krom Prahy má dnes efektní oranžovou barvu. Před čtyřmi lety měla modrou krom žlutého, lidoveckého Jihomoravského kraje.
Voliči už tehdy trestali v krajích vládu. A ČSSD byla ještě v horší kondici než dnešní ODS. Přesto dokázala za pouhé dva roky najít po nešťastnících Špidlovi a Grossovi nového silného vůdce v Jiřím Paroubkovi a sněmovní volby v roce 2006 prohrála jen o vlas.
A dnešní ČSSD podle analytika Lukáše Jelínka vyhrála i proto, že dokázala polarizovat společnost a vzala vítr z plachet komunistům. Je tedy Bendlova věta o špatném vládnutí ODS jen odváděním pozornosti od vlastního neúspěchu v kraji a dělostřeleckou přípravou před prosincovým kongresem?
Ubohé reformy
Publicista Jefim Fištejn vidí příčinu debaklu krom objektivních podmínek - lidé nemají rádi modernizační reformy - i v ODS samotné: "Každý se distancuje od každého. Vedení od krajů, prezident od vedení," říká. Jenže proč na voliče zapůsobila rozhádanost a skandály uvnitř ODS o tolik více než vražda mezi blízkými známými Jiřího Paroubka na křtu jeho knihy?
Může za to oněch pár korun, které se platí u lékaře, v lékárně a v nemocnici? Ministr Julínek na SMS, zda za neúspěch jeho strany může zdravotnická reforma, odpovídá: "Nemůže, protože ještě neproběhla."
Možná je v této odpovědi stručně shrnuta příčina drtivé porážky.
Slabá Topolánkova vláda udělala spíš korekce než skutečné reformy: víc jí ani těsná převaha ve Sněmovně a občasné odstředivé tendence vlastních poslanců neumožňovaly. Přesto dovolila soupeři, aby z nich udělal strašáka. Žádná reforma zdravotnictví (krom oněch pár korun) se skutečně nekoná. Není nic horšího než prohrát kvůli něčemu, co neexistuje. Vláda totiž vzbudila mnohem víc obav než očekávání. Nedokázala vysvětlit, že si za své peníze u lékaře lidé kupují i něco navíc.
Jiří Čunek, další poražený z voleb, si myslí, že ČSSD vyhrála proto, že "dokonale a dravě dokázala využít chyby vládní koalice ať už skutečné, nebo jen komunikační. Šlo hlavně o zdravotnictví."
Nejen odhady sociologů, ale zejména vláda podcenila naštvanost lidí a přecenila úspěchy v krajích, které jí spolu s populárními hejtmany měly zajistit solidní volební výsledek. Mirek Topolánek sázel na "remízu" celý premiérský plat. A Pavel Bém považoval za neúspěch, získá-li jeho strana šest krajů a méně.
Ale voličům nešlo o krajskou, nýbrž o Topolánkovu vládu.
Pavel Bém není tak stručný jako Bendl nebo Julínek. Ve svém shrnutí důvodů porážky si už možná připravuje kandidátský projev na místo předsedy ODS: "Existuje pět důvodů volební porážky ODS:
1. Nebyla schopna své dva roky vládnutí přeložit do srozumitelného jazyka pro středového a částečně i pro pravicového voliče. Nějaké reformy jsme sice dělali, ale pro pravicového voliče byly příliš měkké.
2. ČSSD se podařilo udělat z krajských voleb referendum o vládě a Mirku Topolánkovi.
3. Poplatky ve zdravotnictví a počátek zdravotních reforem ovlivnily výrazným způsobem především starší věkové skupiny, které volily ve strachu.
4. Kauzy Morava - Tlustý, Mrázkovy archivy také sehrály své. Ukázaly politické elity pravice s vlastnostmi, které konzervativní volič nemá rád.
5. Socialisté ukřičenou negativní kampaní úspěšně mobilizovali nespokojené proti reformám a radaru naladěné voliče."
Bém ve své odpovědi zohledňuje své politické ambice. Analýza je však přesná.
Naskýtá se však otázka: Jak to, že to vedení ODS nevědělo dřív?
Vláda a kraje: Jak to bude dál?Co bude dál? Hraje se hlavně o dvě věci. Především o budoucnost vlády. A pak o to, jaké krajské koalice se podaří sestavit. O nedůvěře Topolánkovi se bude hlasovat už zítra. Rozjetý Paroubek shání hlasy, vábí Pohanku a Melčáka zpět. Poslanec ODS a známý vtipálek Petr Bratský na otázku, zda vláda přežije, odpovídá: "Přežije, ale bude těžké přežít všechny ty útoky a chvalozpěvy před hlasováním ve Sněmovně. ČSSD udělá všechno pro to, aby Topolánka dorazila.“ Pokud však vláda přece jen vydrží, nebude ji ani tak trápit další palba z pozic ČSSD, jako spíš vnitřní rozklad. Už před volbami se část ODS domnívala, že Topolánkova pozice je sebevražedná a vede k prohraným volbám v roce 2010. Proč? Reformy zůstaly na půl cesty. Jsou nepopulární. Z programu ODS se uskutečnilo málo, vládnou Kalousek a Bursík. V prosinci chce Topolánek i přes prohru obhajovat své křeslo. Bude to mít těžké. Jak těžké, to závisí na výsledku druhého kola senátních voleb. Aby na sjezdu vyhrál, bude muset přesvědčit své kolegy, že je nepovede k dalším prohrám. Před zelenými a lidovci stojí ještě větší hrozba než prohra: riziko zániku. Pokud se povezou na nepopulární vlně ještě dva roky, mohou propadnout při volbách pod pětiprocentní hranici. Podobnou hrozbu řešil před čtyřmi roky Miroslav Kalousek, když krajské volby ponížily Grosse. Tehdejší předseda lidovců, ač koaliční partner, se proti němu postavil a notně přispěl k jeho pádu. Co udělá teď Jiří Čunek? Chce-li zachránit vlastní kůži (což bude těžké) a svou stranu, musí se vymezit vůči Topolánkovi. Parketu má předem připravenou: zdravotní reformu, proti které šli lidovci už dřív. Bursíkovo přátelství s Topolánkem se zdálo být "na věčné časy“. Jenže teď předseda zelených vidí, že v tomhle spolku pšenka nepokvete. A košile je bližší než kabát. I on tedy bude ještě silněji tlačit své ekologické požadavky. Vítěz Paroubek a jeho třináct budoucích hejtmanů mají příjemnější starosti. Jak postavit krajské kabinety, zařídit kanceláře a rozdělit peníze z evropských fondů. Čeká je jedna nástraha: jak vládnout s komunisty a zároveň bez nich. Otevřená účast KSČM v několika, či dokonce ve většině krajských vlád by mohla Paroubka poškodit před "velkými“ volbami 2010 i u vlastních voličů. David Rath ihned přispěchal s řešením: ve Středočeském kraji nabízí menšinový kabinet a bude hledat podporu "napříč politickým spektrem“. Což by v devadesáti procentech případů při programové shodě a rozložení sil znamenalo podporu komunistů. Vojtěch Filip je však příliš práskaný politik, než aby na to skočil. Na dotaz MF DNES včera potvrdil, že KSČM usiluje o to, aby byla v krajských radách. Filip si uvědomuje svou cenu - bez KSČM by se totiž ve většině krajů vládlo sociálním demokratům obtížně. Koupit ho nebude lehké. Není tedy vyloučeno, že koaliční jednání nebudou tak úplně jednoduchá, jak naznačuje oranžová mapa. ČSSD však udělá všechno (včetně účasti komunistů), aby splnila své sliby. Zejména bude chtít, aby kraje zaplatily za pacienty u lékaře. Pokud by totiž toto nedokázala splnit, příští volby by prohrála. |
