Hlasování o ústavě EU je testem Chiraka

  • 16
"Volte ne - zachraňme Evropu pro Francii!" stojí na jednom z plakátků na oprýskané zdi nedaleko zastávky pařížského metra Barbes Rochechouart, ve čtvrti, kde bydlí především přistěhovalci z Afriky. Je to jiná Paříž.

Po ulicích se pyšně nesou Afričanky v pestrobarevných šatech, krámky přetékají africkými látkami i indickými sárí a obchod s knihami je plný titulů o marocké kuchyni a islámu.

Většina imigrantů sem přišla před desítkami let a má francouzské občanství. I oni budou 29. května v referendu rozhodovat o osudu evropské ústavy v zemi galského kohouta.

Šance odpůrců a sympatizantů konstituce ve Francii jsou nyní téměř vyrovnané. "Ano" zde získalo lehce navrch, pro ústavu by podle posledního průzkumu hlasovalo 52 procent lidí. Pokud ji ale Francouzi odmítnou, skončí zřejmě její návrh v evropském koši.

"Ústavu nepodpořím," zuřivě mává nad hlavou svou francouzskou legitimací Luise, který přišel do Francie před dvaceti lety ze Senegalu. Na jedné z rušných ulic čtvrti má krámek s ostře barevnými africkými látkami, ze kterých si jejich ženy šijí šaty.

"Chci dát prezidentovi Jacquesu Chirakovi políček. A pak mám také strach, že lidé přijdou o práci. Vezměte si třeba Renault, své auto Mégane vyrábí v Rumunsku a podobně to dopadne se všemi francouzskými firmami," shrnuje nejčastější obavy Francouzů.

V obchodě propuká hádka, jak referendum v této čtvrti skončí. Senegalec Thiam je přesvědčen, že tady ústava neprojde. "Je to věc, která prospěje jen těm nahoře," dodává muž, který žije v Paříži třicet let.

To jsou časté argumenty odpůrců, promítá se do nich nespokojenost s vládou, rostoucí nezaměstnaností, strach z dalšího rozšiřování i liberálního postoje nových zemí.

V Paláci sportu hned u zastávky Porte de Versailles vládne jiná atmosféra. Tady je "ano" zvěčněné nejenom na plakátech a samolepkách přilepených na rukávy bund, v téhle hale, kde za chvíli vystoupí Nikolas Sarkozy, nejoblíbenější francouzský politik a možná i příští prezident, se zabydlelo euronadšení.

Stěny jsou oblepené plakátky s dětským obličejem a jednoduchým "Oui" (ano), lidé během projevů politiků vytahují notýsky a dělají si poznámky.

Zanícení se zde mísí s lehkou dávkou nacionalismu, nad hlavami přítomných vlaje francouzská vlajka a mítink za dvě hodiny skončí hymnou. Na pódiu se střídá ministr školství Francois Fillon s bývalou ministryní a vězenkyní v Osvětimi Simone Veilovou.

"Chci se obrátit na mladou generaci. Volte ústavu, projekt budoucnosti. Je to naše povinnost ochránit Evropu, aby nezažila stejné utrpení jako v minulosti," vyzývá charizmatická Simone.

Přichází "ta" chvíle, na pódium vystupuje Nikolas Sarkozy, bývalý ministr vnitra i financí, muž, který nedávno přebral po Chirakovi kormidlo vládního Svazu pro lidové hnutí. Kráčí po schůdcích a pak se zastavuje na kraji pódia. Ohromný sál burácí, plakáty letí vysoko do vzduchu.

"Nesmíte to být vy, kdo ústavu zničí," rozčiluje se hrubým, ale pevným hlasem Sarkozy. Zuřivě gestikuluje rukama, mává, výstražně zvedá ukazovák. Sál ani nedutá.

"Kdybych byla proti ústavě, Sarkozy by mě určitě přesvědčil," říká stržena jeho vystoupením mladá studentka Gabrielle Depireyová. Konstituci podpoří, je o tom už dávno přesvědčena. Ale jak se nakonec rozhodne necelých 30 procent voličů, kteří stále váhají, jak budou hlasovat?

Francouzský premiér Jacques Chirac odpovídá na dotazy novinářů na závěr dvoudenního summitu šéfů vlád členských zemí Evropské unie v Bruselu. (17. října 2003)


Video