Fronta se sice posouvá vpřed, ale může být nesmírně hluboká, v tomto případě třeba i od Bagdádu po kuvajtskou hranici.
To je daň za rychlost a snahu nepřítele při postupu spíš odhrnovat z cesty než ničit. Ale jsou i jiné náznaky toho, že tažení může být tužší, než se předpokládalo.
Iráčané objevili výhody partyzánského boje, tím obnažili druhou Achillovu patu bleskové války - postupující kolony nemohou mít kryté boky. Křídla sestavy jsou ohrožena rychlými nájezdy.
A při nich se ukazuje, že Iráčané si zachovali bojovou morálku. Američané včera popisovali, jak na jejich tanky zaútočili jen v několika autech.
V Umm Kasru však nezlomily irácký odpor ani tanky, a tak musely zasáhnout letouny. Je to takové varování: jestliže ovládnutí tohoto města, které leží v terénu rovném jako placka, bylo tak obtížné, co bude, až přijde čas bojů v Bagdádu?
Ale je tady i vysloveně dobrá zpráva: zatím se nezdá, že by se Irák chystal použít chemické zbraně.
Speciální síly dosud nenašly nic a Irák brzy přijde i o možnost nasadit plyn proti jednotkám překonávajícím Eufrat. Ale Američané by to měli pořádně zaťukat na dřevo.
