V českých zemích byla po roce 1918 situace katolického politického hnutí svízelná, protože již po vzniku Československa jsme patřili k nejsekularizovanějším zemím střední Evropy. ČSL se však navzdory tomu stala významnou součástí celého politického systému a byla jí až do roku 1948.
Určujícím momentem prevorepublikové lidové strany byla snaha o řešení sociálních problémů a obrana demokracie. Nesporným vrcholem v její historii byl její protifašistický a demokratický postoj ve třicátých letech, kdy její ministři odmítli přijetí mnichovské kapitulace a požadovali svolání parlamentu. O těchto skutečnostech se ovšem čtenář článku pana Šterna nedozví, stejně tak jako o tom, že zakladatel a dlouholetý předseda ČSL mons. Jan Šrámek patřil za války v exilu k nejbližším spolupracovníkům prezidenta dr. Edvarda Beneše a stál v čele všech českých exilových vlád.
. Polemika s článkemNepoužitelní čeští lidovci. Aneb Čunek tu není náhodou |
Čtenář se v článku nedozví ani o tom, že po válce byla ČSL v tehdejším zúženém politickém spektru u nás jedinou nesocialistickou stranou a její novináři - Pavel Tigrid, Bohdan Chudoba, Helena Koželuhová, Jan Kolář, Luděk Forman, Ladislav Jehlička, Miloslav Skácel, Bohuslav Brouk a další publikovali v časopisech lidové strany Obzory a Vývoj a v jejích denících Lidová demokracie a Národní obroda přesné analýzy a neuhýbavé postoje. Události roku 1948 vyhnaly mnohé lidovecké politiky i novináře za hranice, kde nesložili ruce v klín, ale pracovali pro osvobození vlasti z komunistické totality.
Příslušníci lidové strany patřili u nás mezi nejpronásledovanější společenskou vrstvu občanů ze všech bývalých členů poválečných politických stran. Mnozí byli odsouzeni komunistickými soudy k mnohaletému žalářování, poslanci ČSL byli i mezi zavražděnými (Broj, Sochorec). Po únoru 1948 sice znásilněná ČSL, ústy dosazeného kolaborujícího vedení, deklarovala loajalitu vůči režimu, ale její členové se významně podíleli na protikomunistickém odboji a různých křesťanských aktivitách, které po listopadu 1989 veřejně ocenil kardinál František Tomášek. Být lidovcem a hlásit se ke křesťanským ideálům ve veřejném dění nebylo u nás nikdy snadné.
