Školu zakládal s tím, že chce společně učit zdravé děti i ty, které mají handicap. Proč? Aby se naučily, že lidé jsou různí a všem prospěje, když najdou společnou řeč. Nebo i proto, aby malé děti s postižením mohly zůstat doma u mámy a nemusely jezdit na týdenní turnusy do internátních škol.
„Znal jsem to. Viděl jsem, jak plačící děti nemohli v neděli odtrhnout od aut, aby zůstaly v internátu. Nemohl jsem takový pohled snést,“ říká Libor Podešva, ředitel Základní školy Integra ve Vsetíně.
Sám měl sluchově postiženou dcerku a rozhodl se, že nic takového prožívat nebude. Jenže čas utíkal a její nástup do školy se blížil. Co s tím? Tehdy mu někdo řekl: „Nemáš školu? Tak si ji udělej.“
A tak strojní inženýr opustil svou profesi i práci ve Zbrojovce, dal dohromady několik přátel a otevřel soukromou základní školu. Inspiraci hledali v zahraničí.
Psal se rok 1992 a ve Vsetíně tím způsobil poprask, který ještě dodnes úplně neutichl. „Stále se objevují lidé, kteří společnému vzdělávání nevěří,“ přiznal Podešva.
Škola s výbornou pověstí, která zavedla inkluzi s předstihem
Jenže důležitější je, že jeho škola má mezi rodiči už roky výbornou pověst a přetlak zájemců. Mimochodem, letos poprvé jim k zápisu přivedla dítě už i jedna z prvních absolventek. Ze 37 dětí, které se u zápisu sešly, mohli vzít 18.
Škola totiž drží po jedné třídě v ročníku a k tomu má dvě třídy pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP). Takových dětí je tady nyní téměř třetina – 51 z celkového počtu 171 žáků.
V praxi tak dokázali to, co nyní plošně zavádí státní inkluze. Rozdíl tady ale je: to, co v Integře od počátku chtěli, se do státních škol nutí často jim navzdory.
„Argumenty odpůrců povinné inkluze jsou vesměs oprávněné a logické. Je totiž otázka, jak to ve školách organizovat. Není možné spojit v jedné třídě celou škálu poruch a diagnóz. Kolektiv žáků i učitelé mají své limity a z toho se musí vycházet,“ uvažuje Podešva.
„Nicméně pro osobnostní rozvoj dětí je to správný směr, což by mělo být hlavní,“ dodal.
I proto Integra drží stabilní počet žáků, ačkoliv vzhledem k zájmu by mohla být početnější. Stačilo by třídy plnit na maximální možný počet, což je v jejich případě kvůli omezeným prostorám 20 žáků. Měli by tak více peněz, protože stát je posílá právě podle počtu dětí. Tím by však narušili svou podstatu.
V každé třídě působí asistent
Každou třídu sestavili s ohledem na děti v ní. Jednoduchý návod typu kolik „zdravých“ dětí má připadat na jedno s potížemi, ale nemají.
„Tak to nejde. Rovnováhu neustále hledáme, protože i zdravé děti přicházejí z různě podnětných prostředí, mají nějakou povahu, nadání, schopnosti,“ líčí ředitel. V průměru tak mají ve třídách oproti běžným školám o asi deset dětí méně.
Kromě jediné ve všech pracuje asistent pedagoga. Ani to není úplně snadné a trvá, než se dva dospělí v jedné třídě sžijí. Asistent je ve zvláštní pozici – s vyučujícím musí tvořit jeden tým, ale být téměř neviditelný. Je tam pro celou třídu, vnímá její klima a zůstává v kolektivu dětí, zatímco učitelé se střídají na jednotlivé předměty.
A musí dávat bedlivý pozor na to, aby nedělal práci za dítě, jen mu vypomohl tam, kde nedostačuje kvůli svému handicapu. I kantoři si dlouho zvykali na to, že mají ve třídě dalšího dospělého, svědka své práce.
Třídy Integry se od běžných liší i stavebně. Na prvním stupni má každá o jedny dveře navíc. Vedou do další, menší místnosti.
„Díky tomu můžeme třídu rozdělit do skupinek a pracovat s každou zvlášť, využívat rozdílné metody a postupy. Navzájem se neruší a přitom ta komunita funguje a žije společně,“ vysvětlil Podešva.
Integra sídlí na sídlišti Rybníky v pěti budovách areálu bývalých jeslí a mateřské školy, a ačkoliv je soukromá, nevybírá žádné školné. Město Vsetín, v němž Podešva dlouhé roky dělá lidoveckého zastupitele, ji přijalo do své sítě škol, a radnice jí tak hradí provozní náklady. Platy se tady ale pohybují u spodní hranice možného – právě proto, že škola je zatím stále ještě placená podle počtu dětí.
