Zapsaná jsou často krvavými střety, čas na smíření ale dávno nastal. Teď má město navíc také ideální prostor, kam památník umístit. Nově zrekonstruované náměstí Svaté Anny v historickém centru, na pomyslné křižovatce víry.
Tvůrcům dalo vedení města volnou ruku, v soutěži pak zvítězil právě Olivův strom.
„Dostojevský říkal, že nelze jít kolem stromu a necítit štěstí, a měl pravdu,“ říká Oliva. Strom pro něj má velkou symboliku. „Skýtá spoustu námětů. V případě památníku smíření je ale hlavní, že jeho kořeny vyrůstají ze země a jsou pevné stejně jako lidská víra.“
Příroda inspirovala mnohá jeho díla. Kmen stromu pro Holešov tvoří spletené větve, jež jsou naprosto věrné. Včetně pupenů či nerovností v kůře. Strom bude odlitý z hliníku, stejně jako „stuha“ na každém z kořenů. Na ni pak vysází nápis.
„Shodli jsme se s odborníky na citátu ze Starého zákona, který je společný pro všechna tři vyznání,“ uvedl holešovský historik Karel Bartošek. Na každém z kořenů si tak budou lidé moct přečíst Miluj bližního svého jako sebe samého. „A to česky, latinsky a hebrejsky,“ dodal Bartošek.
Písmena zatím leží připravená na podložce a čekají, stejně jako kmen, na převoz do slévárny.
Hliník autor volí proto, že je lehký a dobře se s ním pracuje. Dají se z něj odlít i nejmenší drobnosti, což u jiného kovu nelze. „Třeba bronz má po odlití vrstvu, která se musí obrousit, a tím o drobné detaily přijdete,“ popisuje Oliva a rukou přejíždí po reliéfu, který na voskovém kmenu tvoří jasně patrnou kůru.
U písmen je to něco jiného, ta naopak budou z těžkého a důstojného bronzu, který jim dodá vážnost.
Zhruba šest týdnů Oliva pracoval na voskovém modelu. Následně jej rozřeže a převeze do slévárny. Tam podle jednotlivých kusů odlijí formy. Metoda ztraceného vosku, kterou používá, znamená, že vosk během vypalování zmizí.
Ještě předtím se ale do formy otisknou všechny detaily původního modelu. Tato prastará a dosud nepřekonaná metoda však má svá úskalí.
„Ve chvíli, kdy vznikne forma, nemám nic, jen vzduch,“ říká Oliva. „Modelovat sochu je nádhera, tvoření detailů, hledání správných propozic, to je něco úžasného. Ale odlévání je jiné. To nemám úplně ve svých rukách,“ popisuje.
Vzniklá forma je přitom hodně náchylná k rozbití a to, že někomu spadne, se klidně může stát. A stává se. I když se ale tato část podaří beze škod, ještě je brzy na oslavy. Nikdy totiž není jisté, že kov při odlévání zateče do všech škvír. Případné chyby se ale objeví až po rozbití formy – a další pokus znamená začít úplně od začátku.
„Něco se dá opravit, vyvařit, ale já to nemám rád. Potřebuji, aby to bylo dokonalé, a nejlépe ještě víc než dokonalé,“ přiznává Oliva. Práce ve slévárně zabere měsíc až šest týdnů. Celou tu dobu zažívá obavy a nervozitu. „To je část, kterou strašně nemám rád,“ dodává se smíchem.
Potom ale nastává znovu tvůrčí práce. Jednotlivé díly kmene svaří tak, že spoje nebudou znát. A potom začne tvořit korunu stromu. Základ už má – voskové modely jednotlivých větví. Jsou rovné a takové je i odlijí. Koruna však bude tvořit dokonalou kouli.
„Hliník je křehký, když se ale vyžíhá na určitou teplotu, vydrží několik dnů pružný. Během nich musím vytvarovat korunu, její větve budou propletené, jako jsou navzájem propletené osudy lidí,“ vysvětluje Oliva. Vznikne zvlášť a teprve hotovou ji spojí s kmenem. Na rozdíl od něj bude stříbrná, zářivá.
Výška stromu – čtyři metry – odpovídá prostoru, v němž bude umístěný. Zároveň je to velikost, kterou obsáhne lidské oko jako jeden celek. Místo, které pro něj v Holešově vybrali, je naproti kostelu svaté Anny.
Pohnuté osudy Holešova
Kolem dokola je zástavba a ven vedou tři průchody. Jeden na centrální náměstí Edvarda Beneše, kde stojí katolický kostel. Druhý k zámku, v němž měla až do konce 16. století zastání místní protestantská obec. A třetí směrem k bývalému židovskému ghettu.
Náboženské boje v Holešově zasáhly do života mnoha lidí a často jde o velmi pohnuté osudy. Až do konce 16. století tvořili početnou skupinu protestanti. V roce 1604 však zdejší panství koupil Ladislav mladší z Lobkovic, který po smrti své ženy začal s rekatolizací obyvatelstva. „Je to velmi barvitě zachyceno v kronice,“ poznamenal Bartošek.
Současně v Holešově působil jako rekatolizátor také kněz Jan Sarkander, velmi silná osobnost, jenž byl na začátku moravského stavovského povstání umučen v Olomouci. „Později byl prohlášen za svatého a Holešov je tak jedním z pouhých tří moravských měst, které má svého svatého,“ připomněl Bartošek.
Od 16. století je ve městě doložena také přítomnost židovské komunity a Holešov se postupně stal jednou z nejdůležitějších židovských obcí Moravy. V polovině 19. století zde žilo 1 700 Židů, což byla podle některých pramenů třetina obyvatel města.
„Vesměs bylo soužití klidné, ale víme také o třech pogromech. To všechno tvoří z Holešova místo bouřlivých náboženských střetů,“ doplnil historik města.
S instalací sochy se počítá na začátku podzimu. V polovině října totiž do města přijede papežský nuncius Charles Daniel Balvo a u této příležitosti chce město památník smíření odhalit.
