Byl to zvláštní vztah. Pětačtyřicetiletý Miroslav Jadrníček žil se svým o patnáct let mladším přítelem v baťovském půldomku ve zlínské části Podvesná.
Ačkoliv za práci v pekárně pobíral jen desetitisícovou mzdu a o místo později přišel, zahrnoval svého přítele dárky, třeba zlatým řetízkem za šest tisíc korun. K dopravě využívali výhradně taxi.
„Užívali jsme si nadstandardu, bylo mi divné, že z výplaty to nemůže být. Jednoho dne jsem se ho ze zvědavosti zeptal, kde finance bere. Nakonec mi řekl, že si to může dopřát díky prodeji nějakého pozemku ve Fryštáku,“ vyprávěl u soudu Jadrníčkův přítel.
Skutečnost byla jiná - Jadrníček si nabral půjčky, jeho dluh vyrostl až na milion korun.
Sedm centimetrů hluboká rána
Více než roční vztah těch dvou ukončila loni v srpnu noční událost. „Lukáš mi zavolal, jestli se může večer stavit, ať vytáhnu maso z mrazáku, že něco připraví,“ popisuje Jadrníček.
On sám popíjel pivo průběžně už od odpoledne, spolu si pak ke kotletám dali i víno a vodku.
„Pak jsme si vykládali, pomazlili se spolu, vše bylo fajn, žádné hádky. Lukáš později usnul, já jsem se pak ještě dole v jídelně díval na televizi. Ale bolela mě záda, tak jsem chtěl odejít nahoru taky spát. Tam jsem ale zničehonic vzal nůž a Lukáše jsem bodl,“ uvedl.
Spícímu příteli udělal Jadrníček v zádech ránu hlubokou sedm centimetrů, která naštěstí nepronikla až do hrudníku.
„Probudil jsem se, posadil se a viděl jsem pana Jadrníčka, jak stojí ve tmě s rukama za zády. To mi bylo divné, ptal jsem se ho: Mirečku, proč tam stojíš?“ vyprávěl napadený muž.
„Nevím, proč jsem to udělal“
Když se podíval do zrcadla, bílé tričko bylo od krve. V tu chvíli jej přepadl strach, jestli útok přítele nebude pokračovat. To se ale nestalo.
„Vůbec nevím, proč jsem to udělal,“ krčil prý Jadrníček rameny bezprostředně po činu i u soudu. Ani jeden z partnerů u soudu o žádné předchozí rozepři nehovořil. Naopak si pochvalovali příjemný večer.
Jadrníček po činu pomohl poraněnému příteli sejít dolů. Zraněný si zavolal pomoc a útočník střídavě vyhlížel venku záchranáře a vevnitř kontroloval stav zraněného.
Měl však starost, jak o události hovořit. Policistům, kteří přijeli čin vyšetřovat, líčil, že Lukáš zřejmě spadl na nějaký předmět. Zároveň jim nabízel kávu a vyprávěl jim veselé příběhy z předchozího pobytu ve vězení.
Podle mohlo k útoku dojít v afektu, Jadrníček prý zřejmě reagoval na odmítnutí v erotice. Pravděpodobnost jeho resocializace je podle znalce nízká.
Pětkrát skončil v léčebně, závislosti se nezbavil
Lékaři ve zlínské nemocnici napadeného muže chirurgicky ošetřili a po jednodenní hospitalizaci jej propustili domů. Znalec u soudu připustil, že bez lékařského zákroku mohl muž postupně vykrvácet, zároveň se ale mohlo krvácení samo zastavit.
Policisty, kteří s Jadrníčkem po činu hovořili, překvapilo, že mu naměřili přes tři a půl promile alkoholu. Že byl pod vlivem, na něm přitom prý vůbec nebylo poznat.
A právě Jadrníčkův vztah k alkoholu byl zřejmě spouštěčem všeho. V minulosti skončil pětkrát v kroměřížské léčebně, ale závislosti se zbavit nedokázal. Proto mu soudce kromě šestnáctiletého trestu uložil i následnou zabezpečovací detenci.
„Detence je s ohledem na bezpečnost občanů nutná. Je zjevné, že obžalovaný spáchal už podruhé závažnou trestnou činnost a opět to bylo spojeno s alkoholem. Je nutná jeho léčba a vyléčení. Sám si musí položit otázku, jestli chce podstoupit cestu, která by vedla ke třetímu obdobnému činu,“ poznamenal soudce Radomír Koudela.
Předchozí vražda byla zohledněna už ve vyšší navrhované trestní sazbě, Jadrníčkovi hrozilo 15 až 20 let i výjimečný, v krajním případě až doživotní trest. Bez recidivy by Jadrníčkovi hrozilo 10 až 15 let. Rozsudek není pravomocný. Jadrníček, státní zástupce i poškozený muž si ponechali lhůtu na případné odvolání.
