„V důsledku astmatu mu začaly selhávat plíce a srdce ten nápor nevydrželo. Teď je v umělém spánku a dýchají za něj přístroje,“ popsal jeho tatínek Pavel Polášek.
Jaký Kryštof bude, až se probudí, teď nikdo nedokáže říct. Že si z toho odnese těžké poškození mozku je ale jisté. „Jedinou nadějí na zlepšení jsou terapie v hyperbarických komorách a kmenové buňky. Jenomže to znamená sehnat velmi rychle velký obnos peněz,“ řekl Polášek.
První sérii pobytů v komoře musí absolvovat ideálně do 5 týdnů po probuzení. K dispozici je zařízení třeba v ostravské nemocnici a zákrok hradí zdravotní pojišťovna. Následovat by ale měla léčba kmenovými buňkami, která se v tuzemsku provádí jen u některých diagnóz.
Zmírnění následků poškození mozku mezi ně nepatří. „V zahraničí je ale schválená v několika zemích, nejblíž je pro nás Slovensko, které je zároveň nejdostupnější cenově,“ uvedla Kryštofova maminka Kateřina.
Spolu s dalšími pobyty v hyperbarické komoře by léčba vyšla na 5 milionů korun během dvou let. „Existují případy dětí, které to absolvovaly, a vedou relativně normální život,“ říká otec. „Když víte, že může být naděje, uděláte všechno, abyste dítěti tu péči zajistili,“ dodává.
Jsou v kontaktu s rodinou, které byla v podobné situaci. Stav jejich chlapce se v současnosti zlepšuje.
Jenomže z běžné výplaty není reálné léčbu zaplatit, rodina proto založila sbírku a požádala o pomoc veřejnost. Informaci sdílí na sociálních sítích.
Kryštofovu situaci komplikuje i fakt, že se v životě pere také s autismem, a proto se mu jen obtížně vysvětluje, proč je v nemocnici a co se s ním bude dít. „Z nemocnic má obrovský strach. Navíc se s ním nic nedá dělat takzvaně na sílu, nutit ho, to prostě nefunguje. Při vyšetření se strašně bojí a brání se,“ vysvětlil Polášek.
Naopak doma nebo ve speciálním stacionáři, se s ním dokázali domluvit velmi snadno. Navzdory tomu, že nemluví a komunikuje po svém. Když chce pít, přinese si skleničku. Když se mu hůř dýchá, podá inhalátor.
Potíže s dýcháním se projevily v 5 měsících
Dokáže si trpělivě hrát se sestřičkou, které je deset měsíců. A dává velký pozor, aby se jí něco nestalo. “Jenom je problém, že se ji snaží krmit svým jídlem, což mu ještě nemůžeme dovolit,“ říká otec a na okamžik se mu na rty vkrádá úsměv.
„Kryštůfek byl od malička velmi klidné dítě. Narodil se o tři týdny dřív, než byl termín porodu, takže byl maličký. Žádné zdravotní potíže ale neměl,“ pokračuje. V pěti měsících však přišel první astmatický záchvat a bleskový odjezd do nemocnice. „Na něco takového člověk není vůbec připravený.“
Poruchu autistického spektra mu diagnostikovali kolem druhého roku. To už rodiče věděli, že kam ho postaví, tam ho najdou, nebo že prakticky nepláče. Zato dokázal ve 14 měsících odpozorovat číslice na hrací dece a sestavit číselnou řadu od jedničky po desítku. Brzy se naučil poznávat značky aut nebo třeba anglické číslovky.
„Byl u něj velký prostor pro zlepšení, chápal, co po něm chceme, přemýšlel, naučil by se mluvit,“ věří rodiče. A přidávají historku starou zhruba rok. Šli tehdy s Kryštofem na výlet a začalo poprchat. „Podíval se nahoru na nebe a řekl “prší“. To bylo asi poprvé, co jeho slova dávala smysl. Pro nás to bylo naprosto úžasné.“
Teď ale budou muset začínat od začátku a v mnohem složitější situaci.
