Pečetidlo nalezené při záchranných pracích na zřícenině Nový Šaumburk

Pečetidlo nalezené při záchranných pracích na zřícenině Nový Šaumburk | foto: archiv spolek Nový Šaumburk

Na Novém Šaumburku našli poklad. Vzácné pečetidlo je velké jako mince

  • 3
Dobrovolníci ze Spolku hradu Nový Šaumburk objevili další historický unikát. V hloubce asi pětadvaceti centimetrů pod povrchem země narazili na pečetidlo, takzvaný typář. Jak se později prokázalo, jeho vlastníkem byl purkrabí z Nového Šaumburku, Zikmund z Bítova.

Tomáš Třetina narazil na typář při detektorovém průzkumu zbytků středověkého hradu Nový Šaumburk, jenž leží u Podhradní Lhoty. Je mimořádně zachovalý, což jej řadí k nejcennějším nálezům svého druhu v republice.

„Narazili jsme už na spoustu drobných předmětů, třeba na šipky z luku či kuší, jež pocházejí z 15. století, konkrétně z období husitských válek. Ale nález typáře, navíc v tak výborném stavu, to je skutečně mimořádná událost,“ řekl Třetina, jeden ze zakladatelů spolku, který se o záchranu zbytků hradu ze 14. století dlouhodobě stará.

Typář není vůbec velký, má průměr jen 2,8 centimetru a s rezervou se skryje v lidské dlani. V jeho pečetním poli jej zdobí gotický štít se znamením, jež historici označují jako hořící srdce. „Podle novější interpretace heraldika Miroslava Pavlů jde patrně o stylizovaný květ,“ uvedl ostravský historik Dalibor Janiš v odborném posudku typáře.

Samotné pečetidlo představuje kovová matrice s plochým hřbetem, na kterém je kolmo umístěný výčnělek, takzvaná kobylka s očkem pro zavěšení. „Kobylka sloužila také pro uchopení pečetidla při jeho používání, tedy ke zhotovení otisku,“ doplnil Janiš. Na boční straně kobylky je vyražen špatně čitelný symbol. Nejspíš se jedná o značku výrobce, jimiž byli především zlatníci z velkých měst.

První písemná zmínka o Zikmundovi z Bítova se váže k roku 1404, kdy zastával úřad maršálka na dvoře biskupa Lacka z Kravař. V letech 1412 až 1420 byl purkrabím a zástavním držitelem hradu Nový Šaumburk a jeho panství.

Zikmundovo pečetidlo představuje ojedinělý a významný nález také proto, že se jednalo o důležitý osobní předmět, kterým šlechtic při právních jednáních potvrzoval svoji identitu.

„Po smrti majitele byla pečetidla zpravidla znehodnocována tak, aby je nebylo možné nadále používat. Zikmundův typář však žádné stopy po takové úpravě nenese. To znamená, že buď se po jeho smrti žádná úprava neprovedla, nebo se typář v areálu ztratil. Pečetidlo totiž nosil šlechtic zpravidla při sobě, a tak je pravděpodobné, že Zikmund na Novém Šaumburku také zemřel,“ domnívá se Janiš.