Když si ráno zapne mobil a na displeji mu svítí řada nepřijatých hovorů z nočních hodin, už jej to nepřekvapuje. Správce holešovské Šachovy synagogy Vratislav Brázdil už si zvykl. Ortodoxní židé, kteří sem přijíždějí z celého světa, si příliš nelámou hlavu s otevíracími hodinami.
„Když je zavřeno, na dveřích si zjistí mé telefonní číslo a volají,“ usmívá se Brázdil. „Dokonce se stává, že mě ještě popohání, ať jdu rychle otevřít, že nemají čas.“
Bere to s nadhledem a zájemcům vychází vstříc. Jen když jde spát, tak mobil vypíná.
Důvodem, proč židé z Izraele, USA a dalších států do Holešova míří, není historická synagoga ze 16. století, ale postava rabína Šabtaje Kohena Šacha, který tu působil.
„Jezdí sem skupiny, které navštěvují evropské hroby cadiků (spravedlivých, učených a uznávaných rabínů – pozn. red.). Cestují do Bratislavy, Krakova a Holešov jim třeba vyjde zrovna na půlnoc,“ říká Brázdil.
Jednou jej třeba městští policisté přivolali s tím, že se do synagogy někdo vloupal. Na místě objevili dva muže v kaftanech s typickými pejzy.
„Vyšlo najevo, že se chtěli pomodlit a našli synagogu zavřenou. Vytlačili a vyvalili dvoje dveře vedoucí z dvorku, ale na místě je zachytil bezpečnostní systém,“ popisuje správce.
Ukázalo se, že jde o vrchního rabína z Brooklynu, jemuž chtěl mladší společník udělat radost a do synagogy jej dostat za každou cenu.
„Nakonec to pro ně dopadlo dobře, protože bylo jasné, že krást tu nechtěli,“ pověděl Brázdil s tím, že šlo o jediné vloupání za dvacet let.
Odcizená kniha se do Holešova nenápadně vrátila
Se zcizením věcí ze synagogy však už zkušenosti má. Jednoho zbožného návštěvníka z Londýna zaujaly knihy rabína Šacha natolik, že si je chtěl zakoupit.
„Shodou náhod jsem tu nebyl, prováděl ho kolega, který se mu snažil vysvětlit, že knihy jsou neprodejné. A druhý den jsem zjistil, že jeden titul zmizel,“ popsal.
Rozzlobený správce měl na nenechavého návštěvníka číslo a okamžitě mu napsal, ať „zapůjčenou knihu vrátí“. Britský žid sice komunikoval, nikdy se však nepřiznal. Po letech se ale vrátil do synagogy inkognito a ve studovně založil odcizenou knihu nenápadně mezi dvě jiné publikace na Šachův stůl.
Podle Brázdila má synagoga, která oficiálně funguje jako muzeum s pevnou otevírací dobou, zvláštní až tajemnou auru.
„Ještě na přelomu let 2012 a 2013 před 350. výročím Šachovy smrti tu nebyla jeho jediná kniha. Na internetu jsem našel ke koupi knihu, ale neměli jsme na ni peníze. A přesně v tu dobu se ozval pán, že jeho babička chce synagoze věnovat peníze. To se nikdy předtím nestalo,“ poukázal Brázdil.
Díky podobným „náhodám“ se podařilo synagogu vybavit historickými lustry, nábytkem či židovskou oponou.
