„Formule nejsou můj šálek čaje. Zajímají mě hlavně automobily,“ poznamenal Vlček.
Havířovský rodák, který sedm let strávil na Univerzitě Tomáše Bati a nyní žije v Londýně, přijel před pár dny do Zlína podpořit Zlin Design Week.
„Je to dobrý nápad. Spojení mezi světem profesionální práce a studenty je důležité, aby nová generace měla inspiraci,“ vysvětlil.
Spousta lidí je přesvědčena, že formule 1 představuje pro automobilové designéry naprostý vrchol. Opravdu vás neláká?
Ne. Na můj vkus jsou formule příliš technické, zatímco já se vždycky zajímal o karoserie z hlediska estetiky. Vzhled formule v dnešní době, to je ryzí reflexe pravidel a technologie, estetika tam není skoro žádná. Je tam hodně technické práce, na můj vkus je to příliš inženýrské.
Sledujete je aspoň?
Nemám na to čas.
Co tedy pro Gordona Murrayho děláte?
Chystáme vůz TVR, což je britská automobilka, která se snaží dostat zpátky na trh. Značku koupili dva byznysmeni, kteří se ji snaží oživit a udělat nové auto. Zaměřili jsme se na tradicionalisty, jdeme na samou podstatu motosportu.
Co přesně máte na starosti vy?
Zejména interiér vozu a potom dílčí části exteriéru jako design světel, kola a jiné detaily. Hodně tomu věřím a cením si, jak velkou možnost mám ovlivnit takovou značku.
Dostanete se do kontaktu i se samotným Murrayem?
Na designu pracujeme společně, nesmírně ho zajímá. A to nejenom pro jeho umělecké kvality, ale také jako součást celkové koncepce. Je fajn být nablízku takovému člověku.
Jak jste se vůbec dostal do jeho společnosti?
Dnešní doba je taková, že designéři jsou něco jako fotbalisté. Kopete za určitý tým, který si vás na sezonu či déle zaplatí. Kontrakt nastavují podle toho, jak potrvá vývoj auta. Takže já udělal jedno auto u McLarenu a přešel jsem dál, protože bylo jasné, že nastane určitá prodleva, než vedení začne formovat plán pro vývoj nového vozu a stavět nový tým. McLaren nesází jedno auto za druhým, jako tomu je kupříkladu u velkých koncernů VW či Toyota.
Na kterém modelu jste v McLarenu pracoval?
Na řadě Sport Series. Jedná se o poslední model, který vydali na trh. Většinu času jsem ale pracoval na modelech, které zatím nejsou vidět. Objeví se až v budoucnosti.
A nemůže se stát, že se nikdy nebudou vyrábět?
To se samozřejmě může stát. Jeden šéfdesignér v Londýně říkal, že dobrý designér musí být schopný pracovat na sto procent každý den, i když ví, že osmdesát procent práce nikdy nevyjde ven z designstudia. Často se stává, že designér prohraje soutěž uvnitř firmy. Každý totiž bojuje za svůj návrh a vedení nakonec vybere jeden.
Máte aspoň možnost vyzkoušet si návrhy v praxi?
Jsou dvě možnosti. Buď jste zaměstnanec s dlouhodobou smlouvou a pak máte k autům přístup. Nebo jste nájemná síla, která udělá to, co je nutné, ale nemůžete využít žádné benefity. A potom to bolí. Pokud nejste členem „rodiny“, tak auto, které stojí přes 4,5 milionu korun, vám nikdo nedá.
Michal VlčekJednatřicetiletý designér pochází z Havířova. Před dokončením studia na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně odešel na londýnskou Royal College of Art. V současnosti působí ve společnosti Gordon Murray Design. Předtím pracoval pro společnost McLaren, zkušenosti má také ze společností Toyota, MG nebo Bang & Olufsen. Žije v Londýně, mezi jeho koníčky patří umění, architektura, cestování i sport. |
Takže nezbývá nic jiného než se nechat zaměstnat?
Nebo si ho koupit. (úsměv)
Jak jste se vůbec ze Zlína, resp. Havířova, dostal až na vrchol automobilového průmyslu?
Na začátku musíte mít odvahu šlápnout do prázdna. Ve Zlíně jsem studoval průmyslový design, od začátku jsem se specializoval na auta. Před dokončením magisterského studia mě přijali na Royal College of Art v Londýně. Studovat tam ale zároveň znamenalo ukončit studium tady. Stál jsem před velkým rozhodnutím. Taky šlo o finanční závazek, na který jsem neměl. Ale udělal jsem to, protože jsme to chtěl udělat. Zariskoval jsem. Nebyl jsem moc racionální, držel jsem se emocí.
Nabídl vám Zlín dobrý základ?
Určitě. Je to jako u sportovce. Každý má určité fáze, které jsou pro jeho vývoj důležité. Když je dobrý začátek, jste schopný dostat se daleko relativně rychle. A Zlín mi nabídl dobrý základ. Všechno, co umím, jsem začal budovat tady. V rámci Design Weeku jsou tady vystavená auta, která jsem dělal během studií ve spolupráci s Vysokou školou báňskou. Technologické postupy a modelování jsem se naučil na těchto autech. Když jsem přišel do McLarenu, už jsem měl tyto věci osahané. Na tom jsem stavěl.
Jak moc vám v rozletu pomohla londýnská škola?
Dostal jsem se do jiného prostředí, mezi lidi, kteří mě moc ovlivnili. Získal jsem obrovské kontakty a přičichl jsem k řemeslu designu zase z jiného úhlu. Po škole jsem začínal s technickým designem, pak jsem vzal kontrakt v McLarenu, který byl silně zaměřený na modelování. To znamená, že karoserie se přemodelují, otestuje se aerodynamika a pak se to zase přemodeluje. Je to každodenní práce se spoustou nádeničiny. Vzhledem k tomu, že mám školu designu, mi začali dávat kreativnější práci. Je třeba si uvědomit, že týmy jsou nastavené dopředu. Každý si drží své pozice a je velice složité dostat se k samotnému designu. Proč by měli poslouchat kluka, který zrovna vyleze ze školy? Nedělal jsem si iluze, že jsem superstar. Nikdo není. Noví dělají nejtvrdší práci, a teprve když jsou tam dostatečně dlouho, jsou schopni o něčem rozhodovat.
Ale po krůčcích jdete nahoru, ne?
McLaren mi pomohl se začátkem. Naučil jsem se tam denní chleba tvrdého korporátního stylu. Díky tomu jsem byl schopný dostat kontrakt v designu. Když navrhuju, víc rozumím technickým záležitostem, tomu, jak je auto poskládané dohromady. Tím pádem jsem při debatách s inženýry schopný za design bojovat. Kdybych nevěděl, jak je auto poskládané dohromady, tak by mě každý inženýr roznesl na kopytech. Je to boj o milimetry, protože každý milimetr, co se týká rozvodu, výšky a podobně, znamená v celkové proporci dost. Je tam hodně vyjednávání. Nakonec, design je jenom spojování pár bodů dohromady, kde většina je nastavených předem hlavně inženýry.
Sám jste se s nadsázkou označil jako námezdná síla. Už jste přemýšlel o tom, kam se přesunete od Murraye?
Teď je pro mě nejdůležitější dokončit projekt sportovního auta pro TVR. Co bude potom, to je ve hvězdách, protože průmysl se hodně mění.
Jaký je vůbec váš designérský sen?
Ještě víc se osamostatnit a dělat na projektech, které budou zajímavé a pozitivní pro společnost. Dělat to hlavně pro dobrý pocit, z radosti, bez nutnosti vydělat peníze.
