Lékařka se skláněla nad drobným tělem staré ženy. „Ne, nevidím nic, co by třeba jen naznačovalo násilí. Podle mě je to jasná sebevražda,“ oznamovala příslušníkům Veřejné bezpečnosti, kteří stáli vedle ní ve skromně zařízené ložnici malého rodinného domku. Mrtvá ležela pod oknem, ruce zkřížené pod sebou a čelem se opírala o zeď. Na okenní kličce byl přivázaný motouz, jehož druhý konec měla omotaný okolo krku.
Byly čtyři hodiny odpoledne šestnáctého srpna 1974, když na místní policejní stanici přišla Anna G. a s výrazem zděšení líčila, že našla ve svém domě oběšenou svou dlouholetou známou Marii V. „Přišla ke mně minulý čtvrtek a prosila, jestli by u mě nemohla pár dní zůstat, prý se pohádala s druhem. Známe se už léta, tak proč bych jí nepomohla.“
Vzhledem k tomu, že Marie V. byla v městečku považována za podivínku, která poslední dobou často mluvila i o tom, že dobrovolně opustí tento svět, nepřišlo příslušníkům VB na jejím skonu nic podezřelého.
Když se Marie sklonila nad postel, přehodila jí Anna přes hlavu smyčku a zatáhla. Marie se snažila provaz uvolnit. Souboj o život sváděla asi pět minut. Pak spadla na zem.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
