Dobrý den,
s manželkou žiji dvacet let a velmi ji miluji. Náš vztah bohužel ubíjí její žárlivost. Máme již vnoučata a já stále slyším, jak bych mohl mít ještě děti s nějakou mladou. Když se v našem prostředí mihne nějaká alespoň průměrná žena – je oheň na střeše.
Zkoušel jsem společnou návštěvu poradny – pan doktor byl prý divný. Manželka se na nic netěší, nikam se jí nechce a o všechny má obavy. Za většinu problémů mohu většinou já. Nevím, jak dál a jak tuto situaci řešit. Odejít nechci, stále ji miluji, ale vztah mě netěší.
Děkuji za odpověď.
Pavel
Pavle,
děkujeme vám za dopis. Naprosto chápu, že i když svou manželku velmi milujete, stávající situace je pro vás značně vyčerpávající a únavná. Váš dopis bohužel obsahuje příliš málo informací na to, abych mohla posoudit, proč k této situaci došlo, jak dlouho trvá nebo jak se manželčina žárlivost a nechuť ke společným aktivitám projevuje. Pokusím se vám tedy odpovědět v obecnější rovině.
Žárlivost je většinou formou obrany. Nepíšete, zda manželka žárlila vždy, nebo zda se u ní tento problém vyskytl až v poslední době. Pokud však budu předpokládat, že je její žárlivost neodůvodněná (tedy nepředcházela jí žádná nevěra ani podobný poklesek) a objevila se (nebo náhle vzrostla její intenzita) až v nedávné době, je možné, že je její příčinou manželčin strach ze stárnutí a z toho, že ji opustíte. Je možné, že si už pro vás nepřipadá dostatečně atraktivní a srovnává se proto s ostatními ženami. Zkuste tedy zvýšit svou pozornost směrem k ní a přesvědčit ji, že je pro vás stále atraktivní.
PoradnaSvé otázky a problémy nám pište na e-mail redakce@xman.cz, zodpoví je psycholožka Bára. |
To je však bohužel pouze jedno z možných vysvětlení jejího chování a vzhledem k nedostatečnému množství informací nemusí být správné. Jestliže se s žárlivostí potýkáte už dlouhou dobu a provázejí ji vykonstruovaná obvinění, špehování, hysterické scény a podobně, je možné, že jde o patologickou žárlivost. S tou však žádné logické argumenty, přesvědčování ani důkazy nepohnou a je potřeba vyhledat odbornou pomoc. Jestliže se vaší partnerce nelíbil již navštívený odborník, nabídněte jí, ať psychologa vybere sama tak, aby jí vyhovoval.
Jde-li o životní skepsi a neochotu podílet se na jakýchkoli aktivitách, opět mohu usuzovat jen na základě minima informací. Píšete, že jste manželé už dvacet let a máte vnoučata, nacházíte se tudíž ve věkové hranici, které se může týkat takzvaný syndrom opuštěného hnízda. Zatímco se život rodičů doposud točil téměř výhradně kolem dětí, ty nyní rodičovský dům opouštějí, aby začaly budovat svou vlastní rodinu. Smysl dosavadního života, nyní již prarodičů, se tak ztrácí a je potřeba život restrukturalizovat a dát mu nový směr.
Partneři se musí znovu naučit spolu komunikovat a vlastně znovu začínají poznávat jeden druhého v roli partnera a nikoli "jen" v roli otce a matky. Je možné, že se tenhle problém týká i vás. Novou cestu k sobě můžete najít například přes společné koníčky, styky s přáteli, cestování a další sdílené aktivity. I v tomto ohledu by vám mohly pomoci návštěvy u psychologa, který odhalí příčinu vašeho stavu a navrhne vám adekvátní řešení. Zkuste k nim proto manželku přimět.
Psycholožka Bára
