Ony zprávy hrozily nejprve na stránkách listu The Times, kvůli čtenářskému zájmu se masivně přelily i do konkurenčních plátků. Líčily nejděsivějšími popisy zločiny londýnských škrtičů, údajného nového fenoménu tamní kriminální scény, který měl jít na vrub liberalizaci represe.
Noviny o škrtičích nepřinášely žádné důkazy – svědci se prý báli vystupovat z anonymity. Významně však troubily do světa, že policie nelapila ani jednoho ze zločinců praktikujících novou metodu. O tom, že policie nemá o jednom jediném takovém skutku doklad, mlčely.
Celé to byla vylhaná kampaň dirigovaná městskými politiky. Vedená kvůli zištným zájmům londýnské kasy. Naprosto přezíravá k realitě na ulicích. Kompletně účinná.
Naprosto vážně nabízeny byly kurzy „dvojité pánské chůze“, při níž si dva gentlemani cestou z práce navzájem kryjí záda, jeden šel popředu, druhý pozadu, zády u sebe.
