Cílem je „uzdravit je s pomocí budoucích lékařských technologií“, hlásá web instituce s plným názvem Alcor Life Extension Foundation. Zaměřuje se na pacienty, jimž současné zdravotnictví nedokázalo pomoci.
„Říkáme: dejte nám pacienty, místo toho, abyste je pohřbili,“ řekl agentuře Reuters Max More, někdejší výkonný ředitel Alcoru, který nyní působí jako ambasador nadace. Celý proces popisuje web kryonické společnosti: Její pracovníci po dohodě s pacientem v posledním stadiu nevyléčitelné nemoci vlastně čekají na jeho smrt. Jsou v pohotovosti již týden předtím, než se očekává. Jde-li to, jsou ve střehu přímo v nemocnici. Poté, co je člověk prohlášen za mrtvého, musejí jednat rychle.
Jeho tělo, jehož orgány stále ještě fungují, uloží do ledové lázně, krev vymění za roztok, který dokáže orgány uchovat. Pacienta převezou do svého arizonského sídla, kde do někdejšího krevního řečiště zemřelého vypustí kryoprotektanty, látky bránící vytvoření ledových krystalů, které by mohly orgány poškodit. Tělo je poté ochlazeno na minus 160 stupňů Celsia a uloženo do tanku s kapalným dusíkem.
Stoupenci kryoprezervace razí náhled, že smrt není jasný, zřejmý okamžik, ale proces. Který se dá zmražením zastavit, aby pacienta dovezla kryoproezervace jako pomyslná sanitka do budoucnosti, kde ho vyspělejší věda opraví, poskládá dohromady, oživí a vyšle zpátky do světa.
Pět set zmrazených těl
První zmrazení pacienti do speciálních tanků podle listu The New York Times putovali před více než padesáti lety. Průkopníkem se stal James H. Bedford, profesor psychologie. Zemřel 12. ledna 1967, experti z Cryonics Society of Califormia jej zmrazili a začala dlouhatánská právní válka mezi profesorovou vdovou a synem, kteří chtěli navzdory vlastním pochybám nebožtíkovo přání dodržet, na jedné straně a zbytkem rodiny, která usilovala o rozmrazení a pohřbení těla, na druhé.
A rovněž strastiplná pouť mrtvého těla, v roce 1997 ji popsal list The New York Times. Ostatky se toulaly od jedné kryoprezervační instituce k jiné, střídaly kryonické kapsule, nazývající se dewar, v nichž byly skladovány. Nakonec tělo skončilo právě v Alcoru, podle tvrzení The New York Times z roku 2021 nejdražší a nejznámější kryoprezervační instituci ve Spojených státech.
V nádržích po celém světě je dnes uloženo na pět set těl. Většina je právě ve Spojených státech, svá těla spravuje však i ruská společnost KrioRus, v Číně operuje od roku 2017 Yinfeng Life Science Research Institute. Z porovnání cen služeb vyšel listu The New York Times jako nejdražší Alcor, kde stojí konzervace 115 tisíc dolarů, přičemž však poplatek automaticky zahrnuje tým, který de facto na místě vyčkává na klientův skon, a rychlý převoz do nemocnice. Společnost se pyšní rovněž tím, že trust je spravován prestižní finanční institucí Morgan Stanley a loni v něm bylo přes 15 milionů dolarů. Konkurenční Cryonics Institute si v roce 2021 účtoval 28 tisíc dolarů, platby za tým na místě a rychlý převoz představovaly v roce 2021 dalších až 60 tisíc dolarů.
Mezi odmítáním a podporou
Nejambicióznější byl přitom čínský projekt. To proto, že se jako jediný těšil spolupráci s vládou a vstřícnosti oficiálních výzkumníků. „Naše malá jednotka je vlastněná biotechnologickou firmou, která má na osm tisíc zaměstnanců a která sdílí mnohé partnerské projekty s vládou,“ prozradil listu The New York Times Aaron Drake, který k Číňanům přesedlal po sedmi letech u Alcoru. Yinfeng je podle něj „dobře integrovaný do nemocničního systému a spolupracuje s výzkumnými institucemi a univerzitami“.
V Rusku je situace docela jiná, speciální Komise pro pseudovědu tamní vědecké obce označuje kryoprezervaci za výlučně komerční podnik, který nemá žádné vědecké základy. Obdobně se k věci staví americká Society of Cryobiology. Zkoumá sice vliv nízkých teplot na živé tkáně, ovšem v osmdesátých letech dvacátého století pohrozila, že vyloučí každého člena nebo členku, kteří se podílejí na jakémkoli aplikování zmrazování mrtvých osob v očekávání jejich oživení.
„Je to jako víra, že se dá hamburger změnit zpět v krávu,“ nešetřil sarkasmem někdejší prezident společnosti Arthur Rowe. Poté sice vědecká společnost z přísného stanoviska ustoupila, absolutní zákaz kryoprezervační praxe odvolala, stále však varuje, že je to akt spekulace nebo snad naděje, ale ne vědy.
Podle Maxe Moreho jsou však nemocnice k činnosti jeho institutu otevřenější. „Dříve bylo docela běžné, že jsme se v nemocnici objevili, snažili jsme se vysvětlit, co děláme, a oni na to: Toto chcete dělat? V mé nemocnici rozhodně ne!“ popisoval. Poté, co se jeho oboru věnovaly televizní dokumenty, začaly být prý nemocnice otevřenější: „Typická reakce je: jak fascinující!“
Oživení proti nebožtíkově vůli?
List The New York Times popisuje významný rozdíl mezi čínskou a americkou praxí. Ve Spojených státech musí o kryoprezervaci s vyhlídkou na oživení v budoucnu požádat samotný pacient. Tamní instituce nechtějí těm, kdo se rozhodli akceptovat odchod ze světa, připravit nechtěné překvapení, že se zase probudí, navíc pravděpodobně v šoku a s mnoha otázkami, snad dokonce s nevolí. Zmateně a popuzeně.
Když zavolá někdo z rodiny, že jim právě umírá strýček Fred, nejprve se proto Alcor dožaduje důkazů, že si Fred opravdu přeje poodejít ze světa s vidinou na návrat. Kvůli etice, jistojistě však kvůli právním bitvám. Těch má Alcor ostatně do sytosti i tak, obvykle ze strany pozůstalých. Po smrti svých příbuzných se totiž prý leckdy snaží kryoprezervaci zvrátit – a poplatek shrábnout. „Máte příbuzné, kteří si řeknou: Teď jsi už mrtvý, tvoje přání zamítnu a peníze si prostě vezmu. Je neuvěřitelné, jak často se o to lidé snaží,“ líčí More.
Čínská praxe je jiná. Tam má rodina, líčí Drake z Yinfeng, silnější slovo než pacient samotný, platí to ostatně i o léčbě. „Řekněme, že má dědeček rakovinu. V mnoha případech mu o tom ani neřeknou a o léčbě rozhodnou rodinní členové,“ popisuje a dodává: „A mohou též říct: Podstoupí kryoprezervaci. Musí na tom být jednomyslná shoda celé rodiny, ovšem bez dotyčného, jehož se má onen proces týkat.“
Rusko je podle Valerije Udalové, výkonné ředitelky KrioRus, na půli cesty. Zemře-li osoba bez svého písemného stvrzení, že si přála kryoprezervaci podstoupit, mohou takovou její vůli doložit svědectví dvou jiných osob.
Mozek stačí, na co tělo?
Agentura Reuters ve svém článku z října 2022 upřesňuje aktuální ceny společnosti Alcor, minimální již dnes začínají na 200 tisících dolarech. Podtrhuje však, že kryoprezervací nemusí procházet celé tělo. Levnější je uchovat pouze mozek, to přijde na 80 tisíc dolarů. V době covidu to ostatně Alcor zavedl jako běžnou praxi. Pandemická opatření v nemocnicích totiž bránila včasnému zachování celých těl, proto se soustředil na mozek.
Ambasador Alcoru Max More navíc razí přístup, že neuro-prezervace, jak se uchování samotného mozku bez těla nazývá, je naprosto dostačující. A že je i jeho volbou. „Vždy jsem se upisoval neuro modelu. Dost dobře nerozumím tomu, proč si s sebou lidé chtějí brát i své staré, polámané tělo. V budoucnu bude pravděpodobně lepší začít od nuly.“
Jeho argument je jasný, všechno důležité je v hlavě, tam žije osobnost, tam jsou uchovávány vzpomínky. „Všechen zbytek je nahraditelný,“ soudí. Jeho manželka, též z oboru, souhlasí. Tělo nemusí být uchováváno a oživováno, bude ho možné jednoduše naklonovat.
Nebo také ne.
Vzbudí se někdy?
V tom je totiž háček. „Žádná kryonická organizace totiž neví, jak přivézt své uskladněné pacienty k životu,“ píše magazín Smithsonian. I Alcor pouze tvrdí, že má v budoucí oživení „důvěru“.
Mnozí to vidí jinak. Například Arthur Caplan, odborník na lékařskou etiku na New York University, agentuře Reuter sdělil, že neví o žádném oficiálním lékařském expertovi, který by na oživování zmrazených těl sázel. „Představa, že se zmrazíme a počkáme si tak na budoucnost, je science fiction. A je to naivní. Jediná parta, kterou tato možnost vzrušuje, jsou lidé, co se na studium vzdálené budoucnosti specializují, nebo ti, kdo mají zájem na tom, abyste za to platili,“ vynáší břitký soud.
