Motocykly Harley-Davidson se vyrábějí od roku 1903 do současnosti. V Česku má značka dlouholetou tradici, první zastoupení zde měla už roku 1924.
| foto: Michal Sváček,
MAFRA
Laté na zámku, oranžové vesty, bolest zadku. Svět motorkářů je jiný, než se zdá
Zkouším si nasadit helmu. Vezmu ji za části, které budu mít podél uší, a odtáhnu je od sebe. A už jsem uvnitř. Když to ovšem dělám opakovaně, uši mně čím dál citelněji drhnou o interiér přilby. Abych je za chvíli neměl jako Lukáš Krpálek, napadá mě. Reportér MF DNES Petr Vydra se stal na den motorkářem.
Komunitu motorkářů na harleyích mám díky filmům a legendám spojenou s drsnými chlapíky, mezi nimiž se tu a tam objeví nějaká žena, která je o to drsnější. Zvuk harleyů je konejšivě bublavý v okamžiku, kdy startují, a pak se rozburácí, což zpravidla neslyšíme dlouho. Když burácí motor harleye, pak nám vzápětí zmizí za obzorem. Uvědomuju si tedy, že vlastně nevím, jak zní motor harleye při souvislé jízdě. Na dálnici jezdím většinou hluboko pod povolenou rychlostí a navíc se zataženými okýnky. Charakteristický zvuk vznikající díky asymetrickému střídání válců tedy slýchám v plné rychlosti deformovaně a jen... ehm krátce, protože řídím-li rodinnou škodovku, harleye se mnou nemají věru mnoho práce.
Tím se dostávám k tomu, že se bojím vysokých rychlostí. Copak v autě, to ještě jde. Sedím pohodlně a připoután, oddělen od světa ze všech stran. Představa, že sedím s některým z harleyářů na jeho stroji, je pro mě tak neuvěřitelná, jako bych měl místo v autě sedět na kapotě, vystaven všem meteorologickým vlivům a kromě větru byl bičován rovněž utkvělou myšlenkou, že mě může taky sfouknout.
Před Hlubokou stavíme už jen u zámku Kratochvíle, a to přibližně v půl šesté, kde se v kavárně žíznivě vrháme na latéčka.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
